Druhou hodinu jsme měli psát test z biologie. Všichni si připravovali taháky, protože na to se fakt nedá naučit. Škvor (tedy profesor Šváb) je šílenec. Ale pozor, Škvor nepřišel do třídy sám, přivedl kluka. Prý se přestěhoval a bude chodit k nám do školy. Já kdybych měla přijít do cizí třídy, tak se celá klepu strachy a kdyby mě někdo představoval, jsem celá červená. Ale tenhle kluk ne. Prohlížel si nás, usmíval se, přitom trochu mhouřil svoje modrý oči. Je vyšší než Škvor, takže na něj koukal trochu shora. Vypadalo to spíš, jako by měl převzít hodinu. Jmenuje se Petr.
Já nevím, jestli existuje láska na první pohled. Ale asi jo! Já ho miluju!
A ještě abych nezapomněla, ten test jsme nepsali!
Úterý
Ráno jsem málem přišla pozdě, protože jsem si myla vlasy.
Máma na mě křičela, že jsem se zbláznila, že je venku zima a nastydnu se.
A když si všimla minisukně a červených nehtů, slyšela jsem brblání: „Jako do bordelu.“
Nasadila jsem taktiku nevidím, neslyším a letěla do školy. Stihla jsem to jen tak tak.
O přestávkách byla kolem Petra spousta lidí. Ani jednou jsem s ním nepromluvila. Ach jo.
Stejně se kolem mě pořád motá Standa.
„Gábi, mám novou povídku. Mohl bych ti ji přečíst?“
„Jo.“
„Můžeme jít teď k vám?“
„Ne, dneska ne. Třeba zítra, jo?“
„Zanedbáváš mě, a přitom víš, že tě miluju už od první třídy.“
Zasmála jsem se.
Ví dobře, že je to můj nejlepší kámoš, ale tím to končí.
Středa
Máma zase šílela. Nechápe, že si teď myji vlasy každé ráno. Taky snad byla mladá, ne?
Na chvíli jsem seděla vedle Petra na angličtině. Mluví skvěle. Nějakou dobu prý žili v Londýně.
Pomohl mně s testem. Je úžasnej.
Čtvrtek
Petr si ke mně sedl na obědě. Standa nebyl ve škole, takže to šlo.
Domů jsme šli kus cesty spolu a povídali si. Pak navrhnul, že bychom mohli zajít na chvíli k němu, že bydlí kousek odtud.
„Budeme třeba dělat úkoly,“ zasmál se.
„Jo, třeba.“
Tak luxusní byt jsem ještě nikdy neviděla. Když otevřel ledničku, aby nám nalil něco k pití, připadala jsem si jako někde v baru.
Pak jsme šli do jeho pokoje. Nohou přibouchl dveře a přišel ke mně. Zezadu mě pevně chytil.
„Miluju tvoje prsa.“
„Petře, pusť mě, au! Takhle ne!“
„ A jak?“ chytil mě za vlasy. Vykroutila jsem se z jeho sevření, roztrhnul mně tričko. Vzala jsem rychle tašku a klopýtala pryč.
Zamknula jsem se doma v pokoji. Mámě jsem řekla, že mně není dobře.
Pátek
Zůstala jsem v posteli. Je mně mizerně. Připadám si jako v jeskyni. Všude tma, žádný záblesk světla.
Jsem nešťastná a pořád brečím. Láska asi neexistuje. Všichni kluci chtějí jenom to jedno.
Sobota
Máma si myslí, že jsem nemocná. A jsem, mám nemocnou duši.
Neděle
Standa mně poslal povídku. Je o praštěný, ale milý a vtipný holce, která miluje život. Musím se po dlouhé době usmát.
„Je nádherná,“ píšu mu zprávu.
„Jsem rád, je o tobě.“
