Oknem katedrály procházelo mnoho paprsků, objímaly drahokamy na královské koruně a svým třpytem slibovaly novou, lepší éru světové historie. Bohatě vyšívané šaty byly snad až příliš velké na tak mladou dívku. Její držení těla ovšem napovídalo, že se úkolu ujímá se ctí a pokorou. Ať žije královna!
Smutné
Polorozpadlé náhrobní kameny s nápisy, jež smyl čas, stojí tiše vedle těch nových, u nichž plápolají svíčky vedle postaviček malých andílků, kteří podávají srdce v malých ručičkách. Nezapomene, myslí si kolemjdoucí.
Zapomněli jste, vidí duše.
Radostné
Už letí! Drak se divoce vznáší vysoko nad hlavami dětí, které s výskotem cupitají za ním, až Mařenka zakopne. „Mařko, pojď!“ chytne ji za ruku brácha a s hlavami upřenými vzhůru mají rohlík od ucha k uchu. Letí!
Ošklivé
Konečně hospoda! Vypadá teda docela zanedbaně, ale v okolí nic jiného nejspíš nebude. Už sotva jdu, takže zakempím u prvního stolu. Utírali ho nejspíš tak před rokem, ale nevadí. Žízeň mám jak hrom.
„Prosím, jedno pivo!“ objednám.
Za chvíli mi hostinský donese poněkud mastnější sklenici s něčím, co má s pivem společný asi jen název. Nemohu si nevšimnout černé špíny za jeho nehty, když půllitr pokládá na stůl. No nic, žízeň je žízeň! Nahnu si ze sklenice, ze které předtím pil pojídač párků a modlím se, aby mi tahle parodie na lahodný mok vyčistila trubky před cestou na vlak, a ne až během ní.
