Její letmé pihy, které vyrašily jakmile přišly první letní paprsky Slunce, ji dokonale lemovaly obličej a upozorňovaly na to nejkrásnější - na její oči, které ve slunečním svitu svítily jako smaragdy a v šeru se zas proměnily v barvy podzimního lesa plného mlhy.
Liara byla ženou, jež byla hodna svého jména. To totiž v etymologii znamená doslova ,,světlo”. A to přesně ona byla.
Její energie sálala napříč mým tělem a v srdci jsem pocítil nevysvětlitelné zahřátí pokaždé, co se naše oči střetly. Nevěřil jsem, že tuhle andělskou tvář mohu držet svými prostými dlaněmi. Při pohledu na její nahé tělo jsem se rozechvěl - prsty jsem přejížděl snad všechny její křivky jen proto, abych si zapamatoval každičký kus její kůže.
Má dívka byla vlastně jednou velkou básnickou sbírkou od těch nejlepších literárních autorů světa. Dodnes si vyčítám, že jsem si to uvědomil, až když už bylo pozdě.
