Nepřítel - napsala Jitka Sova

Hněvivě se dívám na svého muže. Parchante jeden, to sis to uměl zařídit. Ne, opravdu jsem si nevšimla, když jsem jako šéfová a majitelka podniku podepisovala fakturu, že jsi na víkend kromě našich společných přátel pozval ty dvě zas*aný holky od nás z podniku, co mi za tebou pořád lezou. Proč asi tak za tebou dolejzají, ty jeden blbečku z dvorečku? Kvůli tomu tvýmu pivnímu břichu? Nebo kvůli tomu, že vlezou do postele svojí šéfové? Seberu jim prémie, krávopí*ám, ne, vyhodím je. A tebe, ty hajzle zabiju.

Etuda na téma, jak nepřítel může být třeba nejbližší člověk

Sedím na letišti. Ano. Letím s našimi dospělými syny sama. Ano, do toho nejdražšího přímořského letoviska. Bez tebe. S našimi dospělými chlapečky. To tě nejvíce zraní. Ale je to nějaký divný, že letím sama. Těším se na kluky, to bude hezký, jako za stara, já a moji chlapečkové. A támhle je vidím! S kým to jdou? 

Aha, zřejmě jsem to platila i jejich přítelkyním. 

Ne, s tím jsem nepočítala. Budu muset prohlížet ty faktury, co mi podsouvají moji miláčkové a ten můj parchant, pořádně.