Etuda na téma, jak nepřítel může být třeba nejbližší člověk
Sedím na letišti. Ano. Letím s našimi dospělými syny sama. Ano, do toho nejdražšího přímořského letoviska. Bez tebe. S našimi dospělými chlapečky. To tě nejvíce zraní. Ale je to nějaký divný, že letím sama. Těším se na kluky, to bude hezký, jako za stara, já a moji chlapečkové. A támhle je vidím! S kým to jdou?
Sedím na letišti. Ano. Letím s našimi dospělými syny sama. Ano, do toho nejdražšího přímořského letoviska. Bez tebe. S našimi dospělými chlapečky. To tě nejvíce zraní. Ale je to nějaký divný, že letím sama. Těším se na kluky, to bude hezký, jako za stara, já a moji chlapečkové. A támhle je vidím! S kým to jdou?
Aha, zřejmě jsem to platila i jejich přítelkyním.
Ne, s tím jsem nepočítala. Budu muset prohlížet ty faktury, co mi podsouvají moji miláčkové a ten můj parchant, pořádně.