4. září 2023

KONZULATACE - NAPSALA BARBORA SVITÁKOVÁ

Paprsky poledního krutě žhnoucího slunce se mi zavrtávají do zpocených zad. Do očí mě pálí sterilní bělost ateliérových stěn a vzduchem se nese pach strachu studentů. Sklopím oči k hromádce skic před sebou a čelo mi zalije nová vlna studeného potu. Jak jsem si mohla vůbec myslet, že mi něco z toho u konzultace projde? Cítím bodavou nespokojenost své vedoucí, která vedle mě žhne jak táborák. 
“Ne. Děj je neúplný, postavy nedotažené a jejich motivace jsou nepochopitelné!” pustí se do mě. Barča mi spěchá na pomoc: 
“Já bych v tom ty motivace docela viděla...,” ale dnes mě ani její přímluva nezachrání. Začnu koktavě vysvětlovat své představy přísedícím, ale moje argumenty se rychle rozpadají pod jejich upřenými pohledy. Odkudsi z fakulty se ozývá mocný hlas Borise Jirků: “Pane! Kde máte konstrukci hlavy? Mám já tohle za potřebí?” Jedinou útěchou mi je, že někdo má stejně nešťastný den jako já.