V tu chvíli se mi do uší zakousne zvuk koňských kopyt klusajících po kamenném dláždění. Na první nádvoří vznešeně přijíždí muž jak z jiné doby. Ty jo, nevěděla jsem že tu má být dneska nějaké představení, pomyslím si.
Personál ale na tajemného jezdce nereagoval zrovna pozitivně a připraveně. Muž seskočil z koně a do davu, na který se díval poměrně vyděšeným a soudícím okem zvolal: ,,Ve stájích mého oře pořádně vysušte.”
Ve chvíli, kdy promluvil, si ho valná část začala natáčet a ta druhá jen se zatajeným dechem čekala na další odříkání nějaké reprízy. Jako bylo to zajímavý, ale raději bych si už chtěla koupit ten lístek a jít na prohlídku. Tihle herci na hradech a zámcích mě moc neberou. Ale jezdec pokračoval: ,,Uveďte mne rovnou k císaři. Nesu pro jeho císařskou milost vzácný to dar.” A zpoza pláště vytáhl malou, bohatě zdobenou dřevěnou krabičku. ,,Nebo spíše hned se můžeme odebrat do kaple,” zvolal.
,,Jestli chcete do kaple musíte si u pokladny koupit lístek.” zahalekal někdo z davu.
,,Ach tak,” zarazil se zmateně.
,,Takže teď se v tento čas při vstupu do kaple platí (mýtné). Dobrá tedy. Kolik?” obrátil se k slečně u přepážky.
,,Jednou dospělý, okruh 2 hradní kaple, to dělá 560 (kč).”
,,Kdežto 560 dukátů!” zopakoval. ,,Ne, vy jste mě asi nepochopily. Já přináším vzácný ostatek do sbírky pro naši milost. Získám tak jeho nehynoucí vděk.”
Po těchto slovech muž pootevřel krabičku a v ní byl na fialovém semišovém podkladu zčernalý kus lidského prstu. To je sv. Lukáš.
Kaple Utrpení Páně a jeho Znamení, jakož i všeho vojska nebeského.
Karel IV. (1316-1378)
relikvie/ostatky
Kaple Utrpení Páně a jeho Znamení, jakož i všeho vojska nebeského.
Karel IV. (1316-1378)
relikvie/ostatky
