Koupit rohlíky --- sehnat rychle čarodejnici !! --- 20. června zubař --- něco je na poště: Jana se probírá lístečky, třídí, řeší, uklízí. Už rok stejný scénář, možná jen vzkazů se hromadí na stolech stále víc.Tak jdeme na to: Jana vytřídí prošlé potraviny, vyluxuje, umyje koupelnu, nakoupí a uvaří. Máti se spokojeně tetelí, se vší tou péčí se uklidnila. Nikdy moc nevařila, je spíš ten éterický typ, který má životní zájmy jinde, o to víc si ale vždycky pochutná na všem, co jí dcera připraví.
Konverzace při jídle jsou obvykle utrpením.
„A na jak dlouho jsi přijela Janinko?“ zazní stejná otázka asi po stopadesáté.
Jana zatíná zuby, snaží se být trpělivá, ale není, takže to občas to nevydrží: „Už jsem ti to řekla patnáctkrát, takže už neodpovídám.“
Rituál společného jídla ale Jana kvůli matce dodržuje, ví jak je to ni důležitý.
Sedí spolu u stolu a po celém náročném dnu najednou i Jana pociťuje potřebu s matkou mluvit. A jak mluví, matčina tvář prosvětluje, v očích se objevuje jiskra, opravdu poslouchá.
Sedí spolu u stolu a po celém náročném dnu najednou i Jana pociťuje potřebu s matkou mluvit. A jak mluví, matčina tvář prosvětluje, v očích se objevuje jiskra, opravdu poslouchá.
Jana mluví o sobě, o svých problémech, o tom, že se právě rozvedla a bojí se, co bude dál. O tom, jak jí manžel ublížil, jak to sama měla a má těžké.
Cink!
Role se na okamžik vrátí do starých kolejí, u stolu sedí matka a dcera.
Tu noc spí Jana po dlouhé době hlubokým a posilujícím spánkem. Neví, kolik si toho matka z jejich rozhovoru pamatuje, ví jen, jak moc se jí samotné ulevilo.
Tu noc spí Jana po dlouhé době hlubokým a posilujícím spánkem. Neví, kolik si toho matka z jejich rozhovoru pamatuje, ví jen, jak moc se jí samotné ulevilo.
