Kamila Vlčková
Cáry mlhy visí nad potemnělým údolím. Z šera jsou nejdřív slyšet jen rychlé kroky, až pak se vynoří postava. Udýchaná, běží trochu neohrabaně. Co metr se vyděšeně ohlíží.
„Co to sakra bylo?"
To děsivé zaúpění jí stále zní v uších jako varovná ozvěna. Ticho za ní je však ještě zlověstnější.
Zadání:
Napište začátek příběhu tak napínavě, aby jej chtěl čtenář určitě dál číst.
Paní učitelka lže
Renata Urbanová
"Mami, já myslím, že paní učitelka lže."
"Jonáši, já myslím, že tvoje báječná paní učitelka nelže, proč si to myslíš"
"No, protože vždycky když o velké přestávce odchází, tak nám připomíná, že nás vidí na kamerovém systému. A potom se vrací a usmívá se. To ona by se neusmívala, kdyby věděla, co tady děláme."
"Mami, já myslím, že paní učitelka lže."
"Jonáši, já myslím, že tvoje báječná paní učitelka nelže, proč si to myslíš"
"No, protože vždycky když o velké přestávce odchází, tak nám připomíná, že nás vidí na kamerovém systému. A potom se vrací a usmívá se. To ona by se neusmívala, kdyby věděla, co tady děláme."
Jiří Černý
Otec se za volantem usmíval, věnec pro dědu a babičku voněl jehličím a mé osmileté oči hleděly na závěje sněhu. Všechno bylo prima. Zatím.
