Už to asi zase začíná. Spoustu let byl klid.
„No jasně, to je ta včerejší úporná bolest hlavy!“ pomyslí si. „Vždycky to takhle začíná.“
Jen je to nové, co s někým žije. Poprvé, to byla ještě malá holka, se jí to stalo, na útěku z děcáku. Bylo to tam krutý, s ostatními dětmi si nerozuměla. Neměla žádné příbuzné, rodiče zemřeli při autonehodě. Údajně. Nepamatuje si je. V noci si sbalila batůžek a odešla a tenkrát se to prvně stalo. Potom naposledy asi rok po maturitě. Skoro dvacet let byl pokoj... proč teď? Chodí v tenzi po domě trhavými pohyby jak zombie tělocvikář.
Jen je to nové, co s někým žije. Poprvé, to byla ještě malá holka, se jí to stalo, na útěku z děcáku. Bylo to tam krutý, s ostatními dětmi si nerozuměla. Neměla žádné příbuzné, rodiče zemřeli při autonehodě. Údajně. Nepamatuje si je. V noci si sbalila batůžek a odešla a tenkrát se to prvně stalo. Potom naposledy asi rok po maturitě. Skoro dvacet let byl pokoj... proč teď? Chodí v tenzi po domě trhavými pohyby jak zombie tělocvikář.
„Jaaauuuu!!!“ vytryskne jí z hrdla bolestně. Alespoň už ví, co a jak. Jak to udýchat, jak se odpoutat od bolesti. Na internetu legálně seženete drogy a nejzvrhlejší druhy porna. O tomto žádné informace, ani nijak zakódované.
Štěstí, že se tenkrát prozradil ten starý pán v tramvaji. Chudák starý, už neudržel ani víčko. Třetí víčko. Prostě s ním mrkl. Viděla ho. Zle se na ní podíval, ale ona na něj rychle spiklenecky mrkla také.
Také třetím víčkem, i když podvědomě věděla, že na veřejnosti ho nesmí používat. Vystoupili spolu z tramvaje a povídali si až do rána.
„Takže pozůstatek pravěkého křížení savců s plazy?“ Ujišťovala se Gizela.
„Částečně i s členovci, snad i hmyzí prapraprapra.“ Odvětil a pokrčil rameny.
„Takže pád asteroidu nepřežily jen myšky a droboučcí savečci jak nám tvrdí… Nejsme tedy?...“ a ukázala nahoru k nebi. Zavrtěl hlavou na znamení nesouhlasu.
„Já to věděla! Vždyť se bojím i na štaflích a v životě jsem neletěla ještě ani letadlem. A co ty ostatní věci- jako mezi- on a ona… No, vždyť chápete- víte…“
„Chápu, ale nevím. Žiju sám. I když i v tomhle prý máme něco z lidí, plazů, i těch hmyzáků. Ale na to si budeš muset přijít sama!“
„ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ“ zaječí. Bolest jí vrací zpět do současnosti. Naštěstí ví, že za chvíli už nic neucítí, tělo si vždy vyrobí nějaký vlastní druh analgetika. Bleskem ze sebe strhá oblečení. Prohýbá se v zádech a kůže na čele jí začíná praskat. Trhlina pokračuje na krku, mezi ňadry po břiše až k nohám. Je prohnutá dozadu jako luk a klepe se v křeči. Celá kůže z ní sjíždí, už má zbytky jen na dlaních a chodidlech. Ta za chvíli povolí také a Gizela těžce oddechuje. V tom v zámku zarachotí klíč.
„Ahoj Gizelko, už jsi doma? Ale, ale! Ty na sobě nic nemáš! Hned jsem u tebe!“ Šveholí Jaromír Brumla, její manžel.
„Co to tady leží zmuchlané? Co že?! Neopren??? Kde jsme ho vzali?“
„Nech už toho a pojď ke mně, mám na Tebe obrovskou chuť!!!“ Lísá se Gizela.
„Ano, ano obejmi mě, po té včerejší bolesti hlavy super změna…“ Šeptá Jaromír a vydechuje. Naposledy. Obejmutí je silné, škrtící, zdrcující. A Gizela na něj opravdu má chuť. Vyhazuje spodní čelist a polyká ho. Celého. On je (pardon- byl) Jára vcelku střízlík. Gizela s obrovským břichem míří do postele a napadá jí:
„On a ona... tak takhle to tedy u nás je. Proto asi neznám rodiče.“ Ráno vstane a cítí nezvyklý tlak v podbřišku.
„Chudák Jára. No, nakonec to byl dobrák od kosti,“ vzdychne Gizela. Na toaletu už ale nedoběhne a … snese vejce.
„Sirotečku,“ pronese, dá ho to thermotašky a i s tou vloží do Babyboxu nedaleké nemocnice s dopisem. Pak si na telefonu najde seznamovací aplikaci a píše: Hledám touto cestou muže menší štíhlé postavy, nejlépe jménem Novák, nebo Winter. Jednou Tě sním láskou.
Zadání:
Co dělá vaše postava, když je sama doma? Čím se zabývá, když ji nikdo nevidí? Skrývá něco? O čem by se rodina (spolubydlící) neměli dozvědět? Přejídá se? Volá na erotické linky? Napustí si plnou vanu horké vody v době energetické krize? Nosí spodní prádlo své ženy? Tančí po bytě tango se smetákem?
„Takže pozůstatek pravěkého křížení savců s plazy?“ Ujišťovala se Gizela.
„Částečně i s členovci, snad i hmyzí prapraprapra.“ Odvětil a pokrčil rameny.
„Takže pád asteroidu nepřežily jen myšky a droboučcí savečci jak nám tvrdí… Nejsme tedy?...“ a ukázala nahoru k nebi. Zavrtěl hlavou na znamení nesouhlasu.
„Já to věděla! Vždyť se bojím i na štaflích a v životě jsem neletěla ještě ani letadlem. A co ty ostatní věci- jako mezi- on a ona… No, vždyť chápete- víte…“
„Chápu, ale nevím. Žiju sám. I když i v tomhle prý máme něco z lidí, plazů, i těch hmyzáků. Ale na to si budeš muset přijít sama!“
„ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ“ zaječí. Bolest jí vrací zpět do současnosti. Naštěstí ví, že za chvíli už nic neucítí, tělo si vždy vyrobí nějaký vlastní druh analgetika. Bleskem ze sebe strhá oblečení. Prohýbá se v zádech a kůže na čele jí začíná praskat. Trhlina pokračuje na krku, mezi ňadry po břiše až k nohám. Je prohnutá dozadu jako luk a klepe se v křeči. Celá kůže z ní sjíždí, už má zbytky jen na dlaních a chodidlech. Ta za chvíli povolí také a Gizela těžce oddechuje. V tom v zámku zarachotí klíč.
„Ahoj Gizelko, už jsi doma? Ale, ale! Ty na sobě nic nemáš! Hned jsem u tebe!“ Šveholí Jaromír Brumla, její manžel.
„Co to tady leží zmuchlané? Co že?! Neopren??? Kde jsme ho vzali?“
„Nech už toho a pojď ke mně, mám na Tebe obrovskou chuť!!!“ Lísá se Gizela.
„Ano, ano obejmi mě, po té včerejší bolesti hlavy super změna…“ Šeptá Jaromír a vydechuje. Naposledy. Obejmutí je silné, škrtící, zdrcující. A Gizela na něj opravdu má chuť. Vyhazuje spodní čelist a polyká ho. Celého. On je (pardon- byl) Jára vcelku střízlík. Gizela s obrovským břichem míří do postele a napadá jí:
„On a ona... tak takhle to tedy u nás je. Proto asi neznám rodiče.“ Ráno vstane a cítí nezvyklý tlak v podbřišku.
„Chudák Jára. No, nakonec to byl dobrák od kosti,“ vzdychne Gizela. Na toaletu už ale nedoběhne a … snese vejce.
„Sirotečku,“ pronese, dá ho to thermotašky a i s tou vloží do Babyboxu nedaleké nemocnice s dopisem. Pak si na telefonu najde seznamovací aplikaci a píše: Hledám touto cestou muže menší štíhlé postavy, nejlépe jménem Novák, nebo Winter. Jednou Tě sním láskou.
Co dělá vaše postava, když je sama doma? Čím se zabývá, když ji nikdo nevidí? Skrývá něco? O čem by se rodina (spolubydlící) neměli dozvědět? Přejídá se? Volá na erotické linky? Napustí si plnou vanu horké vody v době energetické krize? Nosí spodní prádlo své ženy? Tančí po bytě tango se smetákem?
