Kromě spousty větví uviděl i sousedův sud na dešťovou vodu a rozlámané lavičky. Ty ale přece stály o kousek výš proti proudu daleko od břehu! blesklo mu hlavou.
Docházelo mu, že tohle nebude ta chvilková velká voda, co se tu objevovala párkrát ročně po bouřce.
Nervózně pohlédl na houpavou hladinu pod můstkem. Ta už dosahovala prakticky k jeho holinkám. Bahnitá, hustá, neproniknutelná, neskutečně rychlá a hučící stále hlasitěji. Křách! Do jednotvárného hrozivého hluku vstoupil další zlověstný zvuk. Voda podemlela nejbližší dva stromy u břehu a ty se s rachotem skácely do koryta potoka. Okamžitě vytvořily obtížně překonatelnou překážku.
Před ležícími kmeny se začaly hromadit kusy dřev, větve a všechno to, co voda přinášela. Voda ale musela dál, spěchala a valila se, protože za ní přicházely další, ještě větší spousty. Vzpříčenými kmeny si pohazovala, ale když je nedokázala hned odvalit, našla si cestu okolo přes zahradu před domem a přes silnici za můstkem.
Proboha! Jestli ještě chvíli zůstane, voda ho obklíčí na mostku a nedostane se odtud, uvědomil si. Co teď? Zachraňovat auto zaparkované na cestě, na níž už stoupala voda, anebo se raději dostat k domu? Domů přece, auto vezmi čert! Musí se postarat o rodinu. Rozběhl se proti vodě zahradou, ale urputnost živlu byla šílená, prolamovala mu nohy, jak s ní musel bojovat.
Posílen adrenalinem se trhaně posunoval dál ze všech sil. Nevnímal chlad ani to, že ztratil jednu holínku. Zachytil se keře, který zázrakem ještě stál na svém místě zmítaný proudem. Ručkoval dále ke vchodu do baráku. Ten už také olizovala vířící voda. Zaznamenal odplouvající zahradní nábytek i kovový žebřík. Byl přece připoutaný řetězem, uvědomil si, ale neměl čas přemýšlet. Živel dál třeštil, řádil, loupil a vyhrožoval.
Zaslechl velký rachot za zády. Na okamžik se ohlédl. Místo, kde stával můstek přes vodu, bylo prázdné. Otočil se zpět a s hrůzou uviděl, že ve vchodu se objevila dcerka s medvídkem v náručí. Bačkůrky už měla nacucané. Tati, zakřičela nejistě a s hrůzou obhlížela tu strašidelnou zkázu. Utíkej na půdu a zaveď tam i bratra, snažil se překřičet zuřící vodu.
Konečně dosáhl ke schůdku u dveří do chalupy, kde voda naštěstí ještě neměla tu sílu, protože jí bylo méně. Zatím. Ohlédl se za sebe. Na druhé straně, kde stálo zaparkované auto, už nebylo nic, jen spousta valící se vody. Sakra!
Bylo jasné, že čas na záchranu se krátí strašně rychle. Skočil do domu a řítil se za dětmi.
