1) Napište jeden odstavec o čem by měla být vaše kniha, kterou chcete psát
2) Jaký žánr?
3) Kdo je váš cílový čtenář?
4) Jaký je pracovní název vaší knihy?
Kreativní cvičení: Napište první odstavec své budoucí knihy nebo některé z kapitol. První věta musí obsahovat háček, který nás chytí a nepustí (jako je to u povídky).
Naše kniha bude melodramatická detektivka.
Na horské chatě se střetávají aktéři příběhu. Do klasického sbližování hlavní dvojice vstupují jednak spolužáci Zlatky (na chatě probíhá třídní sraz), tak místní „domorodec“, který nalezne vzácné zlaté mince. Pak jej někdo zavraždí a hlavním podezřelým je Arnošt Kuba. Příběh se snaží rozmotat právě Arnošt a samozřejmě policie v čele s kapitánem Kalinou…
Zvláštností textu je to, že je psána v ICH formě, ovšem ta se neustále střídá tak, že každou kapitolu vypráví střídavě ze svého pohledu muž a další kapitolu žena. Knížku píšeme tak, že kapitoly, které vypráví žena (v našem případě Zlatka Malá) píše Zuzana Kratochvílová a party muže (Arnošt Kuba) píše Jiří Wilson Němec)
Cílovým čtenářem by měly být hlavně ženy. Věk zhruba od 18 – do dožití…
NÁUŠNICE (PRACOVNÍ NÁZEV)
Jiří Wilson Němec a Zuzana Kratochvílová)
Kreativní cvičení: třináctá kapitolka z pohledu muže, Arnošta Kuby, – hlavní postavy knihy
ARNOŠT
Panečku, stodola větší jak barák vedle. Doufám, že nezapomněl.
„Pane Mánku! Haló, pane Mánku! Tak jsem tady, jak jsme se domluvili.“ Teď v červnu je světlo skoro do deseti výhoda, sem se jako paprsky laseru prořezává škvírami mohutných dřevěných vrat a v rozlehlém prostoru se rozmazává do pološera.
Mánek se objevil nečekaně za mými zády, až jsem se lekl.
„Tak co? Co pro mě máte za novinky, že to tak spěchalo? Tak honem s tím ven. Doma mě čeká žena s večeří.“ Mánek si utírá ruce, asi od oleje. Na sobě má děravé flekaté manšestráky a kostkovanou košili. Stodola už dávno neslouží původnímu účelu. Je z ní sklad dřeva, zahradního nářadí, dílna a garáž dohromady. Uprostřed stojí auto, dodávka. Má zvednutou kapotu, na zemi leží bedna s vercajkem.
„Tak povídejte, já mezitím ještě něco dodělám, jo?“ říká Mánek a shýbá se k motoru.
„No, předně, jestli tedy můžete nebo spíše chcete, říct, kolik těch mincí je? A jsou všechny stejné? Všechno Leopold pro Uhry?“
„Já to ještě neměl čas počítat. Práce na poli je přednější. Taky musím zprovoznit tuhle krávu plechovou nenažranou. Deset litrů na sto, mrcha. Je jich ale dost, těch mincí. Dost hodně a asi jen jeden druh.“
„Kdo o tom ví?“ ptám se. „Ptám se kvůli tomu, co jsem vám říkal po telefonu, aby někoho nenapadlo pouštět si hubu na špacír. Víte, jak jsou lidi závistiví,“ dodávám.
„Mám je tady ve stodole. Kdo, kdo, no kámoš s hledačkou, ten bude držet basu. Dostal zaplaceno, už odjel a nebude kalit vodu, pak vy, nevím, jestli ta vaše smilotinka, moje stará a já, sakra, to už je dost na rozkecání, co? Ale…podejte mi šroubovák, ten široký a někde tam leží baterka, přece jen už je sem blbě vidět. Jenom to utáhnu a… kurva!! Řízl jsem se. Do prdele! Hadr! Podejte mi čistý hadr! Vedle té bedny leží hadr, tak ten. Do hajzlu, asi tepna nad zápěstím, krve jak z vola,“ vzteká se Mánek a drží si krvácející ruku na zápěstí.
„Počkejte, já vám to stáhnu a alespoň provizorně zavážu. No to máte rozseknuté pořádně. To je na šití. O co jste se šmikl?“
„Mám ty zasrané hadičky stahované kovovýma páskama a tady, vidíte, tady jedna trčí do prostoru, no a jak jsem utahoval tím šroubovákem, smekl se mi v ruce, ostrá hrana pásky v cestě a už je vymalováno. Dyť ste to viděl, když mi svítíte.“
Zranění dost krvácí, sám už mám nejen ruce od krve, ale soustředím se na první pomoc. Přemýšlím, jestli je teď vhodná chvíle začít znovu řeč o mincích, ale špitál je zřejmě přednější. Nevím, jestli má ještě jiné auto. Já mám v sobě tři piva a určitě řídit nemůžu. Možná jeho žena že by… Uvidím, nechám rozhodnutí na něm.
„Pane Šuba,“ říká Manek, „co kdybychom…“ Zezadu mě něco udeřilo do hlavy. Stodola se rozzářila tisíci jiskřiček, které rychle pohasly, a mě obklopila tma…
