Je podívej, vidíš taky toho krásného skřítka se zvonečkem na hlavě?
Vidím.A ten je ale krásný.
No, krásně vypadá, ale jestli je taky chytrý, aby nám ukázal cestu. No zkusíme se zeptat.
Ahoj. My jsme dvě sestřičky Borůvka a Brusinka – víly od vládce Králického Sněžníku a jdeme se podívat do světa.
Tak to mě těší, já jsem zas skřítek Zvoneček a dávám pozor na všechny kytičky, co tu rostou.
A je jich hodně?
Hodně, ale je tady i dost zlobivých dětí, které je rvou a pak je cpou maminkám z lásky. Ty jsou naoko potěšené, ale za chvíli je odhodí, když se děti nedívají a uschnou. To nemám rád. Kdyby je nechaly děti růst, mohli by je obdivovat další lidé po dlouhou dobu.
Tak to máš ale těžkou službu. Ale když tady takhle dáváš pozor, tak taky určitě víš, kudy je nejlepší cesta do Orlických hor.
To je samozřejmé, ale není to zas tak jednoduché. Jsou bloudivé kameny, které s radostí pletou cestu všem, kdo na ně narazí.
A tebe taky zabloudí? Zeptala se Brusinka. No já to tu znám, a tak jim většinou nenaletím, ale vám by se to mohlo stát klidně. A myslíš si, že bys nás mohl kousek doprovodit, když jsme taky takové pěkné, jako ty? Máš překrásný modrý klobouček, mohla bych si ho zkusit? Povídá Brusinka a začne před Zvonečkem tančit.
Nech toho, kárá ji Borůvka. Zase už myslíš jen na parádu. A proč ne, Zvoneček je tak krásný, že by nebylo špatné mít ho za kamaráda.
To jistě ne, ale ne pro jeho krásu, ale pro jeho dobré skutky, když celý den hlídá zlobivé děti, aby neničily přírodu.
A to jsi na to hlídání sám? Tak úplně nejsem, já hlídám jen rostlinky a skřítek Hříbeček zas houby. A o nejen ty jedlé. Chrání před rozkopáváním i ty pro lidi , jako jsou muchomůrky zelené, hřiby satani a další, protože je jedí lesní zvířátka.
