16. března 2023

Matka a dcera - napsala Dana Veselá

Je to dost, že se taky ozveš…
Promiň.
Promiň, promiň. Jasně, že prominu, co bych neprominula… Jednou se už neozveš vůbec. Intervaly mezi našimi telefonáty se budou stále prodlužovat, až mě utneš úplně.… a jednou mě tu nejde někdo cizí mrtvou!
Ne. Nikdy ti nepřestanu volat, přece to víš. Jen prostě nemám čas, od rána do večera jsem v práci, večer Jirka otevírá ostentativně lednici, aby mi dal najevo, že bych mohla alespoň občas uvařit teplou večeři… Tak už se nezlob, v sobotu za tebou přijedu, jo?
To jsem zvědavá, teda. A když už přijedeš, za chvíli koukáš po hodinkách.
Ne, budu s tebou celé odpoledne. A přinesu ti celou tu bezé roládu z Míráku, jak máš ráda.
Neměla bych jíst nic tak sladkého.
Stejně ji přivezu. Co bys chtěla ještě?
Nic, už nic potřebuju. Spíš se postarej o své vlasy. Nedávno jsem tě viděla ve zprávách, máš už ty vlasy strašný… jako rousy. Úplně sis je zničila! Takový krásný vlnitý vlasy jsi mívala… a teď? Nemůžeš jít k holiči? A ty tvý výstřihy, peklo! To si nemůžeš obléct tu bílou halenku, co jsem ti dala k Vánocům?
Jo, vezmu si jí v sobotu k tobě.
Tak jo, tak se ukaž. Ani Jirku by neubylo, kdyby přijel s tebou. Ale hlavně přijeď ty.
Tak ahoj.
Ahoj. Jo, a těch rolád vem rovnou víc. Zas tu budu trčet týden sama, tak si aspoň osladím život.