Tchoř mu obydlí zaneřádil strašným pachem, ale zdvořilý medvěd to nechal být. Veverky mu rozlouskaly a snědly všechny nastřádané ořechy. Vlci se neustále dohadovali, prali se a štěkali. Jezevec zabral nejpohodlnější vystlané místo a hrozně chrápal. Medvěd stále vše snášel, protože je považoval za své hosty.
V brlohu ale bylo těsno. Hostující zvířata začala medvěda vytěsňovat až ke vchodu, kde nejvíc táhlo. V břiše mu už kručelo, protože ze zásob zbývalo jen málo.
Jednoho dne se zvířata proti němu spolčila a vyhnala ho z brlohu úplně. Medvěd obcházel kolem a z toho brodění hlubokým sněhem byl celý urousaný a z hladu zbědovaný. Zvířata mezitím v jeho obydlí hospodařila sama.
V brlohu ale bylo těsno. Hostující zvířata začala medvěda vytěsňovat až ke vchodu, kde nejvíc táhlo. V břiše mu už kručelo, protože ze zásob zbývalo jen málo.
Jednoho dne se zvířata proti němu spolčila a vyhnala ho z brlohu úplně. Medvěd obcházel kolem a z toho brodění hlubokým sněhem byl celý urousaný a z hladu zbědovaný. Zvířata mezitím v jeho obydlí hospodařila sama.
Brzy se však nahoře na kopci utrhla velká lavina a zavalila vše, včetně vchodu do pelechu. Medvěd to pozoroval z protějšího kopce, kde si už našel jiný brloh. A tak poznal, že všechno zlé je k něčemu dobré.