Raněný - napsala Radka Vodičková

Slyšíš ty tam ? Tohle jsi chtěl?
Ukřižovaný jako ty, padám k zemi. Nezbyly ani hřeby, aby mně zadržely.
To Ty jsi seslal tu kulku, kulku z milosti? Ty všemohoucí?
Jsem k smrti unavený. Už nemám sílu žít dál.
Už nechci slyšet hnus válečné vřavy, už nechci stát po kolena v blátě, promrzlý, v dešti. Už to trvá moc dlouho. Nemůžu jíst, pryč je moje žena, klid a něha. Už chci jen spát.
Kde ses flákal, když vyhlásili mobilizaci? Mám se bít pro cizí moc a slávu? Zabíjet, abych sám přežil? Nechci být vrahem člověka.

I když se hroutím, pořád k Tobě zvedám ruce! 

Chci povstat a prosit Tebe za odpuštění, že jsem nevydržel do konce? 

Chci vyprostit u Tebe odpuštění pro kamarády?

Chci Tebe prosit za ty další, aby přežili?

Už konečně mi pomoz a zastav ten zmar! Tu bídu bitevních polí, lágrů, špíny.
Když teď umřu, jak zařídíš, aby to nebylo úplně zbytečné?
Že pošleš Štursu? 

Že mě vymodeluje?
A vnukneš mu myšlenku, že nechci být symbolem smrti?
Budu připomínat n e s m y s l n o s t války? Vzdávat hold životu?
Tak tedy, děj se vůle Tvá!