28. října 2022

Minipříběhy - napsali Hana Hermanová, Tadeáš Pešek a Daniela Vočadlová

Falknov Calling, Filip Rokyta alias Dr. Filipitsch
Zadání: Přečtěte si úryvky z knihy FALKNOV CALLING úspěšného autora slampoetry Filipa Rokyty a nechte se inspirovat jeho prozaickými minipříběhy.
Pokuste se o podobné kraťásky ze svého života a ze svých ulic. Text musí být s pointou a maximálně na deset dvanáct řádek.

Právě na ukázkách z knížky FALKNOV CALLING se přesvědčíte, že to jde.

Slatina
Hana Hermanová
Za chalupu přijely kombajny a víří žlutý prach. Soused Zelený si rozdělal flašku archivního vína a sám ji dnes večer na zahradě vypije. Zítra mu končí dovolená. Před hospodou U Ruferta se v letním parnu tetelí plakáty na folklórní festival U nás na Náchodsku. U Mojžíšů na půdě bude večer hrát nahlas rádio Vltava, dobře temperovaný klavír od Bacha. Mojžíšovi věří, že tak vyženou kunu. Kuna je ale hudbymilovná. O víkendu má pršet. I Bůh pláče, že končí prázdniny, řekne moje babička. Jako každý rok.

Ulice za divadlem
Hana Hermanová
Vyfoť ty lucerny, řekne mi manžel. Ale foťák to žluté světlo a modrou noc, jaká je jenom v Hradci, neumí zachytit. Před třiceti lety jsem tu chodívala každé úterý s kamarádkou na brokolicovou pizzu do vegetariánské restaurace. Jednou jsme se strašně pohádaly, už ani nevím o čem. Ilona se zastavila uprostřed ulice a vztekle mi řekla: Hermanová, ty musíš mít vždycky nějaký extra buřty! Zasměju se a manžel se zeptá proč. Ale, na něco jsem si vzpomněla. Nevím, jak francouzsky vysvětlit extra buřty.



Cesta k moři
Daniela Vočadlová
Naše dcera si myslela, že Chorvatsko je stejně daleko asi jako Benešov. Jezdili jsme vždycky přes noc. Střídali se za volantem a kousaly mrkev, abychom neusnuli. U Říčan Petě vypadl rohlík z ruky, když usnula. Ráno si ho v kopcích nad Jadranem dojedla k snídani.



Úvoz
Tadeáš Pešek
Místečko ve svahu nad ulicí Úvoz. Naše parta na základce jej nikdy nenazvala jinak než bunkr. Byla tam parádní houpačka, člověk se chytil za kus tyče přivázané k provazu a mohl se s notnou dávkou adrenalinu zhoupnout nad prudkým svahem.
„Ještě naposledy,“ sdělil jsem ostatním a rozběhl se, co to šlo.
Jak to cuklo, tyč mi vyklouzla z rukou a už jsem letěl volným pádem. Když letíte tři metry do neznáma, trvá to déle, než byste čekali.
Po hlasitém žuchnutí jsem se rozhlédl. Všude kolem mě ze země lezly tenké uřezané kmínky keřů. Ihned jsem zkontroloval, jestli jeden netrčí i z mého břicha. Netrčel. Naštěstí.
Od té doby už je ten svah výhradně místem, kde jsem málem umřel.