Když mu žlutavý ptáček přisedne na rameno, objeví se v jeho tváři lehký úsměv.
Těžce si oddychne. Pomalu zvedne sluchátko od staré pevné linky. Telefon už automaticky vytáčí to stejné číslo jako obvykle.
"Halo?" táže se.
"Anooó," ozve se skoro stejným identickým hlasem.
Na druhé straně linky sedí muž. Sedí ve svém křesle. Sedí tam jako obvykle. Úplně sám. Prázdný pohled, do prázdné místnosti.
Jediný, kdo mu tu dělá společnost je muž ozývající se ve sluchátku. Muž jemu podobný tak, jako oko oku v jedné hlavě.
