Spánek a bdění - napsala Hana Tučková

Spánek a bdění se začali dohadovat, kdo je pro člověka významnější.
„Jasně, že já,“ řekl spánek. „Vždyť, kde jsme se právě potkali? V polospánku. Slyšelo jsi snad někdy slovo polobdění?“
„Ty hlupáku, polospánek označuje to, že ztrácíš sílu, už nejsi tak kvalitní a nastupuji já.“
„Dobrá. Přestaňme se chvíli střídat a uvidíme.“

Člověk se probudil, vstal a nastal jeho běžný den. Chutně posnídal a pustil se do práce. Zvládl za den vše, co si naplánoval.

„Podívej, jak je šťastný,“ ozvalo se bdění.
„Sleduju, jen se dívám a dle dohody nepřicházím.“
A tak to pokračovalo celou noc a další den a noc.
„Ty, bdění, vidíš to, co já? Nějak se potácí, neví jak pokračovat. Neusmívá se. A mlátí dveřmi. Jdu ti na pomoc.“
Spánek se objevil těsně předtím, než vyčerpaný člověk dopadl na postel. Nenechal dlouho vyčerpaného nešťastníka zírat do stropu a sedl na jeho unavené oči. Ozvalo se tiché pochrupování.
„Jsi tu, milé bdění? Teď vidíš šťastného jedince!“ 

Člověk spal celou noc a den a noc.

Bdění hrálo fair, také jen sledovalo. Ale třetí noc si neodpustilo komentář: „Nějak se nám vrtí, střídavě otvírá a zavírá oči, odkopává peřinu a zase se přikrývá, mluví ze spaní, netváří se šťastně. Tak co, jdeme zase na střídačku? Myslím, že už oba víme...“

Poučení: Všeho moc škodí.