12. června 2022

BAJKA O ZÁVISTI – napsala Bohdana Pufferová

Potká kavka kavku a povídají si. „Vypadáš strašně, co se stalo?“ 
„ Ale...“ mávne křídlem. „Já je tak nesnáším, ty šedé kavky z lesoparku.“ 
„Pročpak prosím tě?“ „
Ať už táhnou, jen se jim podstrojuje, při tom sem nepatří. Budou mít dokonce i budky, říkala včera straka. Nic nemusí, zrní se jim podstrojuje! Tohle jsme si nezasloužili,“ stále se rozčiluje jedna z kavek.
„Klid, dlouho se tu neohřejí. Třeba nebude tak zle s nimi. Slyšela jsem, že jsou v pohodě. Pomáhají i hajnému při sběru plodů. Zásoby na zimu máme letos dřív o dva měsíce.“
Kavka s rozčílením odlétá do lesoparku s plánem, co jim vyvede. Vykrádá z budky jejich zásoby zrní pro mláďata. Noha se jí však po dešti smekne na větvi a kavka se řítí ze stromu střemhlav. 
„Pomoc!!!“
Mezi větvemi se najednou objeví dvě šedé kavky, zachytí ji do zobáků a snesou pod strom. 
Slétají se další a další šedé kavky. Jedna nese listy jitrocele a přikládá je do ran, další kropí zraněnou kavku vodou ze studánky. Přikrývají ji kapradím a krmí šťavnatými semínky. Kavka překvapeně kouká na své zachránce. Z vršku stromu se ozývá hlas výra:

NEHAŽ VŠECHNY DO JEDNOHO PYTLE, NIKDY NEVÍŠ, KDO TĚ SPASÍ!





























Původní verze:

Potká kavka kavku a povídají si. „Vypadáš strašně, co se stalo? Ale.“, mávne křídlem. „Já je tak nesnáším ty šedé kavky z lesoparku“. „Pročpak prosím tě?“ „Ať už táhnou, jen se jim podstrojuje, při tom sem nepatří. Budou mít dokonce i budky, říkala včera straka. Nic nemusí, zrní se jim podstrojuje! Tohle jsme si nezasloužili, stále se rozčiluje jedna z kavek.
Klid, dlouho se tu neohřejí. Třeba nebude tak zle s nimi. Slyšela jsem, že jsou v pohodě. Pomáhají i hajnému při sběru plodů. Zásoby na zimu máme letos dřív o dva měsíce.
Kavka vztekle mává křídly, převrátí se a padá ze stromu. Výr na samém vrcholu stromu koulí očima a zvědavě kouká na to, jak se kavka řítí ze stromu střemhlav. Mezi větvemi se najednou objeví dvě šedé kavky a zachytí svůj druh do zobáků a pomalu ji snášejí dolů pod strom. Slétají se další a další šedé kavky. Jedna nese listy jitrocele a přikládá je do ran, další kropí zraněnou kavku vodou ze studánky. Přikryvají ji kapradím a krmí šťavnatými semínky. Kavka překvapeně kouká na své zachránce. Z vršku stromu se ozývá,

NEHAŽ VŠECHNY DO JEDNOHO PYTLE, NIKDY NEVÍŠ, KDO TĚ SPASÍ!