5. června 2022

O rajčeti a komárovi - napsala Alisa Dzehtsiarova

V jednom domečku ve chladivé ledničce žilo rajče. Říkalo si pan Tom. Kromě pana Toma lednici obývaly i další potraviny, jako byla mrkev, brokolice, okurka, ledový salát, jablko i jahody. Avšak nikdo z nich pana Toma neměl rád.
Všichni někam patřili, každý se mohl někam přiřadit, buď k zelenině, nebo ovoci. Kromě rajčete. 
Snažilo se tyto nevlídné vztahy mezi ním a okolím napravit. 
Pan Tom měl v každodenní rutině vycházet ráno z lednice a vylézat na okenní parapet, kde pečlivě zaléval své sazenice v květináčích. Pěstoval vše od jahod, až po okurky. Z jeho sazenic časem vyklíčily nádherné květy, když v tom k oknu přiletěl protivný komár a začal sladký nektar z květů vysávat. 
Panu Tomovi se to samozřejmě nelíbilo, snažil se komára od sladké dobroty odehnat, ale mrštný a otravný komár ne a ne odletět. 
Pak rajčátko napadlo, jak spor urovnat - vždyť se stačí jen dohodnout! Přišel tedy za komárem: “Když přestaneš ubližovat mým rostlinám, budu ti každé ráno dodávat čerstvou krev, a tak oba dva budeme spokojení.” 
Komárovi se nabídka zamlouvala a přistoupil k ní. 
Nevěděl ale, že místo krve mu bude podávat jen rajčatovou šťávu. 
Další ráno komár přiletěl a už se mu na parapetu sbíhaly sliny. 
Tom si vzal párátko, které našel na zemi, propíchnul si slupku a pocítil nepříjemnou bodavou bolest. Pomalu ždímal šťávu do malé sklenky. Sklenka se naplnila po chvilce, bolest odezněla, a mátožnými kroky nesl skleničku směrem k oknu. 
Nedočkavý a uslintaný komár vysál “krev” během pár vteřin. 
“To byla dobrota,” zahlásil komár, “ale chutnala zvláštně ta tvoje krev, takovou jsem ještě neměl. Zítra mi přineseš větší sklenici.” 
Takhle to pokračovalo celý týden až se Tom nemohl ani zvednout. Byl splasklý, zvrásněný a vypadal jako suchý krajíc chleba. Komár však chtěl víc a víc. Na konci týdne komárovi vláčel plný džbán. Komár měl naopak tak velké břicho, že připomínalo samotné rajče. Ze džbánu lokal tak rychle, že mu oči padaly z důlku. 
Bum! Břicho mu prasklo. 
Po komárovi zbyla jen šťáva, která lítala vzduchem. 
Tom už to ale neviděl, usnul na svém záhonku mezi uzrálými šťavnatými plody. 
Zvědaví sousedé z lednice se přiběhli na situaci podívat. Na parapetě na ně čekalo už jen Tomovo tělo bez života a okolo něj mladé pobíhající jahůdky, borůvky, rozesmáté karotky a tlusťoučké okurky. Zahrádka pro ně působila jako dar, tak jak si to pan Tom vždycky přál. 
Na jeho počest se o jeho záhonky pečlivě staraly a na místě Tomova hrobečku vyrostl ten největší rajčatový keř.