Jako dítě jsem trávila všechny letní prázdniny u babičky na chalupě. Prvního června jsem byla na cestě s babičkou na chalupu a těšila jsem se, až se setkám s kamarády, které jsem neviděla od loňského léta.
A tak jsem seděla u stolu, jedla a nespouštěla jsem z okna oči, protože jsem se bála, že promeškám okamžik, kdy za mnou přiběhne moje kamarádka Polina. Ale to čekání bylo vždycky tak vyčerpávající, že jsem se nechala rozptýlit nějakou klobásou, kterou jsem právě jedla, a pak babička křičela: "Polinočka běží!" a už jsem spěchala ke dveřím.