Tony: „No vidíš, takže reklama fakt nelže. Přesně v deset vypij reset.“
Joe: „No jo, konečně jsem se odhodlal, teda odhodlala.“
Tony: „Takový kozy jsi doteď obdivoval na brunetách, blondýnách či zrzkách, teď je budeš každej den sama spoutávat podprsenkou. Já to celejch třicet ženských let nenáviděla.“
Joe: „Cože? Ty…“
Tony: „No jasně, vole, resetem prošel kdekdo.“
Joe: „Takže to tvý dlouhý prošedivělý háro, kožená bunda, roztrhaný džíny, kostkovaná košile a za uchem cigáro, jsou výstřelkem poslední doby?“
Tony: „Poslední úplně ne, ale jo, byla jsem ženská. A co se vůbec divíš? Vždyť i Nicky od nás z kantýny byla před pár týdny Nickem a ajťák Denis byl ajťačkou Denis. Neumřeš prostě úplně, jenom odhodíš to tělesné, ale to, co jsi zažil, rodina i přátelé ti zůstanou, pokud je tedy nezačneš srát. Ale pozor, neprobudíš se jako ideál vysněných proporcí, zaručená je jen výměna hrudníku a rozmnožovacích orgánů, dál je to loterie. Všechno si prostě nevymodlíš. Třeba Daniel, pamatuješ na toho šéfa marketingu, jak nám všem šel po krku? Tak ten zrzavej zakomplexovanej prcek si myslel, že jako dlouhonohou blondýnu ho budou mít všichni rádi, proto vypil růžovej prášek a ráno sice neměl pinďoura, zato měl tři brady, půl metráku nadváhy a ještě k tomu koktal.“
Joe: „Takže mi chceš říct, že zatímco minulej tejden jsem byl chlap marnej na ženský, tak teď budu ženská marná na chlapy?“
Tony: „No nebudu ti lhát, ale je to možný. Nemůžeš chtít, aby tě někdo bezmezně miloval a obdivoval, když sám nad sebou pochybuješ, ať už máš mezi nohama cokoli.
Joe: „Ale co když se mi přestane na podpatcích líbit?“
Tony: „Milá zlatá, to není forbes, identitu nemůžeš střídat jako apoštoly na orloji. Máš jen možnost změny na opačné pohlaví a když ti to nebude vyhovovat, můžeš to vrátit zpátky. Prostě se narodíš s pinďourem, rosteš s ním, zažíváš různá dobrodružství a buď si svýho kámoše necháš až do smrti, nebo ho vyměníš za dámské lůno se vším, co nabízí. Můžeš rodit, musíš menstruovat, měnit nálady, holit se do plavek. A když už těch žiletek máš až po krk, můžeš se vrátit zase k tomu, s čím jsi přišel na svět. Dál to nejde.“
Joe: „Víš, Tony… Já se z kalhotek do trenek vracet nechci, já chci…
Tony: „Joe, neblbni, co kdyby nás někdo viděl.“
Joe: „Tak ať nás vidí, já se za nás nestydím.“
Tony: „Přestaň, nebo to ani nedopiju a jdu pryč.“
Joe: „Co je ti?“
Tony: „Mně nic, ale ty ses asi zbláznila. Vždyť jsi ještě před pár dny byla můj kámoš a teď po mně vyjíždíš…“
Joe: „Já nemůžu za to, že po tobě toužím jako motýl po kapce nektaru. Čím víc mě štval ten tvůj culík jako chlapa, tím víc mě rajcuje jako ženskou. A to tvý smyslný převalování žvýkačky v puse… Co je špatnýho na tom, že jsem se do tebe zamilovala?“
Tony: „Do prdele, Joe, to sis uvědomil, tedy uvědomila, dost pozdě! Mě pro změnu rajcovalo tvé neoholené tělo, okopané tenisky a psí pohled za kostěnými brýlemi. Ty hodiny prokecané u piva, ta blízkost, stížnosti na ženský, kterým jsme ani jeden z nás nerozuměl. Jen ta iluze, že jsme spolu, mi stačila. A ty si kvůli zasraný reklamě necháš narůst kozy a doufáš, že ti za to zatleskám.“
Joe: „Ale Tony…“
Tony: „Ne, prosím tě, mlč chvíli. Když jsem tě viděl poprvé, rozbušilo se mi srdce a došlo mi, že ty jsi to, co hledám, že jenom s tebou můžu bejt šťastnej i jako pětiprocentní.
Joe: „Ty kráso, mě by nikdy nenapadlo, že sis mě u pisoáru tak často prohlížel proto, abys odhadoval svý buzerantský šance! Já tam chodil prachsprostě močit, ty mě očumovat.“
Tony: „Na víc jsem se já vůl nezmoh. Navíc jsem si myslel, že když o babách jen meleš a nekonáš, máš třeba stejný alibi jako já.“
Joe: „Já jsem ale nikdy teplej nebyl. Tys pro mě byl vždycky skvělej kámoš. Já ani ten reset nedělal kvůli tobě, vždyť ses mi jako chlapovi vůbec nelíbil. Prostě jsem si myslel, že jako fešná baba lásku najdu snáz a vidíš, jsem pořád ve stejný prdeli.“
Tony: „Kéž bys byl v tý mojí….“
