7. dubna 2022

Střípky z Loučeně - napsali Stanislav Rokos, Zdena Součková, Jana Bednářová, Bořivoj Beránek, Míša Čápová, Katka Pospíšilová, Marek Greger

Čtvrtá literární dílna na Loučeni 24.-27. března


Paní Em a utajený příběh zámku Loučeň
Být přítomen vpravdě historické události je úžasný pocit. Většinou nepoznáte hned, že se píší dějiny a vy budete u toho. Ale já to pochopil okamžitě. Věděl jsem to už v momentě, kdy se ozval pager. 
Letěl jsem k telefonu a vytočil její číslo. Zmínila jen čas a místo. Tak stručná umí být snad jen ona, prolétlo mi hlavou.
„Budu tam,“ řekl jsem a zavěsila.

Sešlo se nás osmnáct. Osmnáct těch nejlepších. Každý jeden z nich už dokázal, že si své místo zde odmakal a zaslouží si být součástí týmu.
Rozhlédl jsem se kolem sebe. Ve tvářích všech jsem spatřil jistotu a odhodlání. Každý dobře věděl, že právě na něm záleží, aby se mise povedla. Zraky přítomných se soustředily na paní Em. Konečně vstala a promluvila:
„Všichni víte, proč tu jsme. Je na čase změnit pravidla. Změnit pravidla, jak psát a co psát a taky za kolik.“ 
V okně se odrážela silueta zámku Loučeň. Téma bylo jasné.
„Přesně za 58 minut, v 19.00 se tu sejdeme a chci slyšet nápady od každého z vás. Bez výjimek. Rozchod.“ 
Paní Em rychlým krokem opustila místnost.
„Hmm, nekompromisní jako vždy,“ prohodil Keen po mé pravici. Muž, kterého o pouhých pět let později bude znát celá Evropa pod pseudonymem Jiří Helus. Jeho trilogie Muž, Žena, Dítě, pro velký úspěch doplněná novinkou s názvem A PES, bude tou dobou přeložená do 25 jazyků včetně finštiny.
„Jo,“ odvětil jsem, a oba jsme začali zběsile ťukat do klávesnic našich laptopů, stejně jako 16 párů dalších rukou. 
Úderem 19 h jsme všichni seděli na místech a začali celou věc rozebírat.
Kvalitních nápadů na dané téma není nikdy neomezeně, proto nikoho nepřekvapilo, že jsme se po chvilce všichni shodli na tom jednom nejlepším. Jelikož ale kvalitních autorů je také pomálu a není rozumné jejich myšlenky nevyužít, rozhodli jsme se je do knihy zakomponovat všechny. 
Už tehdy jsme věděli, že to bude převratné dílo. A nemýlili jsme se. 
Ondra Procházka natočil o výuce
s Milanem Šteindlerem skvělé 
video

O rok později všechna dostupná periodika psala o nové knize jako o díle naprosto jedinečném. Jako o knize, která převyšuje vše, dosud napsané. Utajený příběh zámku Loučeň se svým názvem nejen řadil po bok světových bestsellerů, on je dokonce o řád převyšoval. Všichni si chtěli koupit a mít doma knihu, o které nikdo pořádně nevěděl, co v ní je a do jakého žánru patří. 
Toužili po ní i ti, kteří neuměli číst, podobně jako po Fordu Té před 110 lety toužili i ti, kdo nikdy vůz neřídli. A podobně jako tehdy se kvůli tomuto automobilu lidé učili řídit, právě kvůli této knize se nyní mnozí učili číst. 

Odborníci napříč obory měli jasno. Shodovali se na tom, že právě dílo z Loučně je příčinou, proč globální gramotnost během následujících několika let vzrostla o celých 5 procent.
Literární kritici byli nadšení, formou, obsahem i úrovní zpracování. Nikdo z nich nikdy nepsal recenze na literární dílo, které by uspokojilo svojí kvalitou jak čtenáře příběhů milostných, detektivních i humorných, zaujalo milovníky dějin, fotbalu i historických vozidel a jako zdroj inspirace ho četli gurmáni i kuchaři, stejně jako terapeuti a vztahoví poradci.
Nikdo z nich v životě nedržel v ruce knihu 18 povídek, v jejichž ději se skrývá 18 samostatných románů, ve kterých je dovedně skryto celkem 180 kvalitních receptů!

Epilog:
Paní Em seděla na terase svého domu a pozorovala zapadající slunce nad Prahou. Ve vzduchu vonělo 33 růží, které ji právě doručil kurýr od jednoho z jejích obdivovatelů. 
V tom zazvonil telefon. Lehkým, příjemně unaveným pohybem ho zvedla.
„Good afternoon, Mrs. Em, here is Steven Spielberg…“
Bořivoj Beránek 



Konec mé herecké kariéry

Klářina "podprsenková scénka"
Ze seznamu svých tajných dětských přání si škrtám další položku – povolání herečka. Vzhledem k mému věku není otázka dalšího povolání už tak palčivá, ale i tak to trošku zabolelo. Jak jsem na to tak náhle přišla? V podstatě za to vlastně může pan Šteindler. Ano, viníka je potřeba najít a označit.
Minulý víkend jsme strávili na zámku Loučeň s lektory a žáky kursu Psaní podle Lustiga s Danou Emingerovou, na stejném místě už třetí rok. 
A letos byl hostem právě pan Milan Šteindler. Učil nás psát scénář. A musím říct, že výborně, protože o co jde, jsme pochopili i my, pomalejší.

Pak došlo na čtení našich dialogů pro případnou hranou scénku. Bohužel jsme měli krátkou přestávku a měla jsem tak čas na přemýšlení. Po horečnatých úvahách jsem samozřejmě zvolila ten nejméně vhodný dialog.
Jasné mi to bylo už ve chvíli, kdy jsem začala číst, ale to už bylo pozdě něco měnit. Naštěstí ostatní příspěvky byly tak vtipně a skvěle napsané, že bylo z čeho vybírat. 
Jedna z vybraných scének vyžadovala trošku korpulentní herečku, takže jsem byla angažována.
Režie: Milan Šteindler.
Kamera: Milan Šteindler.
Zkouška nanečisto: „Přijdete tudy, trošku otočka doleva… nemusíte se u toho pořád usmívat, jste v obchodě…“
Prakticky trvalý úsměv je jedna z mých zřejmě vrozených vad, obzvlášť pak, když jsem nervózní. Takže jedeme na ostro.
 „Klapka…“
V polovině scénky mi vypadne text, a to jak obrazně, tak i doslova. Papír s textem při mém výrazném gestu odlétá, s funěním v předklonu šátrám po zemi. Režisér významně mlčí. Chápu, a v duchu již dochází ke zmíněnému škrtu.
A přitom stačilo tak málo… ovládnout mimiku, naučit se text… bohužel, ve filmovém byznysu se chyby neodpouští, je tam tvrdá konkurence.
Naštěstí můj smutek zaplašila skvělá zábava po večeři, kde došlo i na masáže Tibetskou mísou a trošku Reiki.
Co se týká mého dětského seznamu, už mi tam zbývá jen pár položek. Jednu z posledních, průvodkyně na zámku, budu muset po zkušenostech s panem kastelánem na zámku Loučeň škrtnout taky. Jména si pamatuji jen velmi obtížně a letopočty jen ty velevýznamné.
Skvělá společnost, skvělé přednášky, skvělé počasí na výlet do Jabkenické obory, skvělá zámecká kuchyně… Už aby bylo zase nějaké „příště“.
Zdena Součková


Klára a Zdenka hrají "podprsenkovou" scénku 



Co mi dala letošní, moje první, a doufám, že ne poslední, Loučeň? 

1. Odhodlání prostudovat si Aristotelovu Poetiku, abych ještě lépe porozuměl tvorbě dramatu. 
2. Zájem o psaní filmových scénářů a divadelních her (základy, díky skvělým přednáškám M. Šteindlera, už znám). 
3. Možnost sledovat v první linii, jak ožívají dialogy v praxi a jak díky nim vyplouvají na povrch charaktery postav. 
4. Utvrzení, že důležité (a zábavné) je klást hrdinovi do cesty překážky. 
5. Připomněl jsem si pravidla, které známe všichni již od Dany z dřívějška a které opravdu fungují jak v próze, tak v divadle a filmu. 
Standova scénka o ruských bratrech Semjonovi a Klausovi
Ale hlavně vím, že jsem si (kromě vědomostí), něco cenného odvezl. 
Vzpomínky na úžasné vyprávění a pedagogiku Milana Šteindlera (velké díky, rejžo). 
Yakeene, můj starší bratře Semjone, díky za tvůj herecký part a mistrovské psaní, které nás všechny rozesmálo; píšeš jako malovali holandští mistři. 
Můj dík letí též do Benešova ke Zdeňkovi a jeho světu, který se skrývá za klapkami psacích strojů, byl jsi mi báječným společníkem, opravdovým Dr. Watsonem. 
Také stále slyším upřímný smích a slova valící se jako motor vytočený do otáček. Boříku, poznal ses?
Ale nebyl to jen smích, také momenty, kdy jsem si uvědomil, jak křehká je duše, to když jsem seděl tiše jako pěna a poslouchal upřímné vyprávění Jasmíny.
Nebo když si Lilly vzala slovo a našla něco ukrytého pod slupkou. 
Zakuklenci - Kryštofe a Šimone, díky za báječné povídání o exotickém zemědělství, o vaření, ale hlavně za to, že jsme všichni mohli ze sebe vyplivnout housenku…úleva, že aspoň z vás jsou motýli.
Tvůj námět na film, Lindo... Napiš svůj dům u jezera, jinak ti ten nápad uloupím. 
A ještě musím připomenout, jak je těžké stvořit a nakonec zabít svého miláčka, mám jich také pár na kontě, ale tuhle hromadnou vraždu… to chtělo pořádný kus odvahy, Natašo. 
Pár střípků nakonec - zámek a v něm knihovna, ateliér pod střechou a neskutečně výřečný a znalý pan Kastelán.
Kalhotky a Podprsenky (v literární podobě).
Tibetská mís.
Procházka v Jabkenické oboře a v ní altán a Marek, který v nás oprášil hravé já (kiwi, vlk, labuť, prase, zebra, chameleon… snažím se už dva dny vzpomenout na všechna zvířata, ale marně). 
Poslední dárek byl bonbon na cestu, dobrý a sladký, stejně jako čtyři dny na Loučeni… děkuji. 
Dano, ten největší dík letí tobě, protože když se do něčeho dáš, stojí to opravdu za to a je radost a čest být toho součástí. (Mimochodem, tvůj námět na film o generálu Emingerovi byl nejlepší, takže kdy se pustíš do psaní scénáře?)
Standa Rokos



Loučeň 27. března 2022 - natáčení Metamorfózy housenky

Komenský by měl radost 
Pan Milan Šteindler je skvělý učitel, inspiruje, umí nadchnout a vzbudit zájem. Být mladá, jdu hned studovat režii na FAMU.
V okamžiku, kdy to vypadá, že už nestíháme myšlenkový tok jeho umělecké duše, nastupuje jeho přítelkyně Lilly. Srozumitelně a mile uvede rozladěnou situaci zpět do harmonie a můžeme pokračovat. Tak mě napadá, Lilly je klidná síla. Jejich láska prosvítila loučeňský pobyt o další rozměr.
Jsem hrdá na svůj nápad s kastelánem coby průvodcem děje naší společné knihy. 
Těším se na filmy, jejichž názvy postupně zaznívaly. Jen už se na ně budu dívat trošku jinak. 
Jsem obohacena o nová, setkání: Klára, Zdeněk, Linda, Kryštof, Standa… A jsem vděčná za ta známá: Dana, Zdena, Míša, Nataša, Yakeen, Šimon.
Loučeň po několikáté, trochu jinak a opět skvěle - lidé, jídlo, prostředí.
Děkuji.

A co jsem se naučila?
1. Týmová práce, brainstorming je skvělá věc, vzniká spousta nápadů. Má drobná úskalí, vzniká až příliš mnoho nápadů.
2. Scénář není román.
3. Když chceš pravidla porušovat, nejdříve je musíš znát:
4. Části dramatu:
Expozice děje (posvítíme si na to, ukážeme, kdo, kde, co)
Kolize (střet dvou sil posouvá děj dopředu)
Krize
Peripetie (konfrontace, konflikt) a možnost řešení
Rozuzlení (očista, katarze, aha moment, poučení)
5. Každé dílo má začátek, prostředek a konec.
6. Je důležité vědět o čem píšeš (hraješ, točíš), proč to píšeš (hraješ, točíš), komu to píšeš (hraješ, promítneš)
7. Psaní, divadlo, film má mnoho společného a mnoho rozdílného (vyjadřovací prostředky, …)
8. To společné je: Přepisovat - Přepisovat - Přepisovat
Jana Bednářová



Ahoj Dano,
děkuji za příležitost být znovu součástí skupiny vyvolených, kteří se celý uplynulý víkend na Loučeni společně dobře bavili.
A co jsem se naučila? 
- ve scénáři postava = děj (postavě se něco děje a na základě toho jedná) - postavě se něco děje, jsou jí kladeny překážky a na základě překážek vzniká její dramatická potřeba "čehokoliv" a podle toho jedná
- bez postavy není děj, bez děje není scénář
- definice / charakteristika postavy musí zahrnovat její osobní a profesní (vnější) i citový (vnitřní) život
- scénář nejčastěji odpovídá struktuře: "expozice - kolize - bod obratu I - bod obratu II - rozuzlení"
- UFG - když něco nevím, pak "use the fucking google" :-)
Přednášky pana Šteindlera byly skvěle strukturované, přehledné, zábavné a budu na ně velmi ráda vzpomínat. 
Kateřina Pospíšilová



Ahoj Dano,
pořád ve mně ještě doznívají navýsost příjemné pocity z Loučně, děkuji za možnost být tam s vámi se všemi. 
Zasílám 5 věcí, co mi Loučeň 2022 dala, ale hlavou mi toho létá mnohem víc:
Dala mi připomenout si, jak moc je pro mne důležité vystupovat z komfortní zóny před ostatní a číst své práce. Srozumitelně, zajímavě, s artikulací. Zkrátka, abych posluchače spíše neodradila. 
I v poznaném jsem opět našla kus nového. 
V extrémně krátkém čase jsem si zkusila napsat scénku s dramatickým obloukem. 
Seminář s panem Šteindlerem mi dal zjištění, že i scénář je alchymie. Jak míchat umění, určité sdělení s vhodným propojováním určitých obrazů ze života. To vše s ohledem na diváka. 
Jsem vděčná za takovou zkušenost, za možnost být tam a vstřebávat všechnu vzduchem poletující tvůrčí energii.
Míša Čápová






Loučeň podruhé

Zúčastnil jsem se již podruhé kurzu tvůrčího psaní na zámku Loučeň. Tentokrát ještě s větším očekáváním, měl totiž přijet Milan Šteindler. Bylo skvělé vidět psaní z pohledu scénáristy a režiséra.
Pan Šteindler byl velmi vstřícný, kreativní ve svých radách, velmi návodný a samozřejmě také milý a pokorný. Nahlédnout do jeho práce pro mě bylo trochu osvobozující od toho, že nikdy nebudu chtít být scénáristou – je to opravdu hodně náročné. 
😃 Zároveň si ale díky jeho ukázce a vedení při scenáristice uvědomuji, jak velký jsem získal vhled pro psaní prózy, tvorbu zápletek, stavbu charakteru, příběhu a vše jen dokonale zapadá do toho, co nás učí Dana Emingerová a co nám nedávno představil i Ondřej Neff při jiném školení. Moc se těším na to, až zkusím zase něco napsat.
Marek Greger