„Co to má znamenat?“ zarazil se před pootevřenými dveřmi. Blažková. Božena. „Ta zas musela včera řádit,“ uchechtnul se zlomyslně, a přestože mu byl čas v patách, zvědavost byla silnější. „Třeba se jí udělalo špatně,“ zdůvodnil si pro sebe své rozhodnutí nakouknout dovnitř. Z předsíně dohlédl do obýváku. A srdce se mu málem zastavilo.
Na gauči, v jakémsi nepřirozeném polo sedu a potrhaném negližé, spočívala Blažková. Bílá jako křídový papír, oči vytřeštěné směrem, kam už dohlédla jen ona. Na podlaze loužička krve. „Proboha!“ Josefa zachvátila panika. A srdce mu znovu skoro přestalo tlouct. Těsně vedle něj se rozdrnčel mobil. Ležel na stolku v předsíni, a on po něm instinktivně sáhnul.
„Haló!“ představil se přiškrceným hlasem.
„Ne, nejmenuju se Blažek. Tady Vonásek. Josef. Přejete si?
„Blažková? Ne, není. Vlastně je, ale není...“
„Co tady teda jako pohledávám? Nebuďte prosím hned vulgární...“
„Hele, říkám naposled, nechte si ty sprosťárny! Na rozdíl od vás jsem slušnej člověk. Já nikam bez dovolení nelezu... Mám totiž svoje zásady, jestli víte, co to je. A mezi ně patří, že nestrkám nos do cizích věcí.“
„Tak já podle vás lezu za Blažkovou říkáte? Haha... dovolte, abych se zasmál. Za tou bych nelez, ani kdyby to byla poslední ženská na světě.“
„Ještě to tak. Abych něco chytil! Zrovna na tohle jsem náhodou hodně opatrný. “
„Tak o tomhle se s vámi bavit nehodlám. Je naprosto vaše věc, kam a za kým lezete vy. Každý máme nějakou tu úchylku, že ano. Mně z toho ale vynechte. To není můj případ!“
„Ne, opravdu nejsem na žádný vaše sprosťárny zvědavý. Už to, jak se vyjadřujete, o vás něco vypovídá. Jste vážně divnej. Ostatně, není se co divit. Vím, jací týpkové za Blažkovou chodili.“
„No dovolte!!!! Na rozdíl od vás, milej pane, si nemusím za sex platit. Mně je 36, a divil byste se. Naposledy jsem měl sex před... no... Tuhle sobotu. Jo, tuhle sobotu.“
„Jakej pes? Jaká taška. Co to zase melete. Člověče, vy jste snad totální cvok. Jo, že slyšíte, jak tam štěká! Já jsem prosím tady, a neslyším vůbec nic. Nevymýšlejte si. Ani žádnou tašku tady nevidím, A i kdybych viděl, nevšímal bych si jí. To je totiž taky moje zásada.“
„Tak podle vás tam ten pes někde musí být. Já ho tedy hledat nebudu...“
„Jo, a taky ta taška? Jak jste na to přišel?“
„Poslyšte, teď mně to došlo. Že vy jste u Blažkové byl včera...? Mám takový dojem, že když jsem se vracel z večeře z mé restaurace, že jsem někoho zahlédl. Jak od ní vycházel. Ano. Vycházel. V kolik to jen mohlo být... Šel jsem dřív, protože mi po tom guláši bylo trochu špatně... Jo, už si vzpomínám. Bylo tak kolem deváté.“
„Ááá, najednou jste zticha, co? Došly vám vaše sprosťárny? Jestli o tom něco víte, tak honem honem přemýšlejte. Já teď totiž teď s váma končím, a volám policii.“
„Haló!“ představil se přiškrceným hlasem.
„Ne, nejmenuju se Blažek. Tady Vonásek. Josef. Přejete si?
„Blažková? Ne, není. Vlastně je, ale není...“
„Co tady teda jako pohledávám? Nebuďte prosím hned vulgární...“
„Hele, říkám naposled, nechte si ty sprosťárny! Na rozdíl od vás jsem slušnej člověk. Já nikam bez dovolení nelezu... Mám totiž svoje zásady, jestli víte, co to je. A mezi ně patří, že nestrkám nos do cizích věcí.“
„Tak já podle vás lezu za Blažkovou říkáte? Haha... dovolte, abych se zasmál. Za tou bych nelez, ani kdyby to byla poslední ženská na světě.“
„Ještě to tak. Abych něco chytil! Zrovna na tohle jsem náhodou hodně opatrný. “
„Tak o tomhle se s vámi bavit nehodlám. Je naprosto vaše věc, kam a za kým lezete vy. Každý máme nějakou tu úchylku, že ano. Mně z toho ale vynechte. To není můj případ!“
„Ne, opravdu nejsem na žádný vaše sprosťárny zvědavý. Už to, jak se vyjadřujete, o vás něco vypovídá. Jste vážně divnej. Ostatně, není se co divit. Vím, jací týpkové za Blažkovou chodili.“
„No dovolte!!!! Na rozdíl od vás, milej pane, si nemusím za sex platit. Mně je 36, a divil byste se. Naposledy jsem měl sex před... no... Tuhle sobotu. Jo, tuhle sobotu.“
„Jakej pes? Jaká taška. Co to zase melete. Člověče, vy jste snad totální cvok. Jo, že slyšíte, jak tam štěká! Já jsem prosím tady, a neslyším vůbec nic. Nevymýšlejte si. Ani žádnou tašku tady nevidím, A i kdybych viděl, nevšímal bych si jí. To je totiž taky moje zásada.“
„Tak podle vás tam ten pes někde musí být. Já ho tedy hledat nebudu...“
„Jo, a taky ta taška? Jak jste na to přišel?“
„Poslyšte, teď mně to došlo. Že vy jste u Blažkové byl včera...? Mám takový dojem, že když jsem se vracel z večeře z mé restaurace, že jsem někoho zahlédl. Jak od ní vycházel. Ano. Vycházel. V kolik to jen mohlo být... Šel jsem dřív, protože mi po tom guláši bylo trochu špatně... Jo, už si vzpomínám. Bylo tak kolem deváté.“
„Ááá, najednou jste zticha, co? Došly vám vaše sprosťárny? Jestli o tom něco víte, tak honem honem přemýšlejte. Já teď totiž teď s váma končím, a volám policii.“
