„Proč proboha nakonec nezůstala o hodinu déle v práci a nedokončila tu zatracenou prezentaci na zítřejší poradu?“ pomyslela si.
„Proč?“ nedala jí ta otázka pokoj a nedařilo se jí soustředit na Ditu, cvičitelku jógy. „Přeci, protože musím taky na chvilku vypnout, věnovat se sama sobě, relaxovat. Radí jí to kdekdo, čte to v každém časopise a bliká to na ní ze všech sociálních sítí,“ odpověděla si, ale cítila se ještě hůř, než když sem přišla.
„Ne, měla jsem jít raději z práce rovnou domů,“ pokračovalo její vnitřní já. „Už týden tam na mě čeká žehlení, nemám umytá okna a měla bych taky trávit víc času s dětmi, aby nečuměli pořád do těch mobilů. Mohli jsme si dát společnou večeři a třeba si zahrát Scrabble. Jo, tak jsem to měla udělat.“
„Zuzano, jste tu s námi?“ ptala se potichoučku Dita, která se nad ní naklonila. Trhla sebou a přidala se k ostatním do sekvence několika pozdravů slunci.
Když si dávali pauzu v pozici „dítěte“, prezentace a seznam čekajících věcí byl zpět a do toho se vynořila nepříjemná věta šéfa z rána: „Zuzano, tu prostřední pasáž prezentace doufám do rána předěláte. Takto to bude propadák.“
Ještěže dala Dita pokyn: „zpět do psa“ a hluboký nádech nosem a maximální výdech ústy. Zuzana s vervou vydechla šéfa i nevyžehlené prádlo a dětské mobily. Konečně si připadala chvíli bezstarostně. Dokonce se i na chvilku usmála.
Dokončila hodinu jógy a už s klidnější myslí spěchala k domovu. Po cestě se opět změnila v superženu, koupila pečivo na snídani, objednala pizzu k večeři a vyzvedla v čistírně manželovi košile. „Alespoň ty mám z krku“ zajásala a snažila se myslet pozitivně.
„Ne, měla jsem jít raději z práce rovnou domů,“ pokračovalo její vnitřní já. „Už týden tam na mě čeká žehlení, nemám umytá okna a měla bych taky trávit víc času s dětmi, aby nečuměli pořád do těch mobilů. Mohli jsme si dát společnou večeři a třeba si zahrát Scrabble. Jo, tak jsem to měla udělat.“
„Zuzano, jste tu s námi?“ ptala se potichoučku Dita, která se nad ní naklonila. Trhla sebou a přidala se k ostatním do sekvence několika pozdravů slunci.
Když si dávali pauzu v pozici „dítěte“, prezentace a seznam čekajících věcí byl zpět a do toho se vynořila nepříjemná věta šéfa z rána: „Zuzano, tu prostřední pasáž prezentace doufám do rána předěláte. Takto to bude propadák.“
Ještěže dala Dita pokyn: „zpět do psa“ a hluboký nádech nosem a maximální výdech ústy. Zuzana s vervou vydechla šéfa i nevyžehlené prádlo a dětské mobily. Konečně si připadala chvíli bezstarostně. Dokonce se i na chvilku usmála.
Dokončila hodinu jógy a už s klidnější myslí spěchala k domovu. Po cestě se opět změnila v superženu, koupila pečivo na snídani, objednala pizzu k večeři a vyzvedla v čistírně manželovi košile. „Alespoň ty mám z krku“ zajásala a snažila se myslet pozitivně.
Konečně dorazila domů.
Sotva zaklapla dveře bytu, bylo jí jasné, že jí dlouho klidná mysl nezůstane. Syn Ondra ječel na svoji mladíš sestru Klárku: „To si teda neměla dělat, těš se!“
Ještě netušila, co se stalo, ale věděla, že Ondřej je opravdu hodně naštvanej. „Copak mu Klárka provedla tentokrát?“
Sotva zaklapla dveře bytu, bylo jí jasné, že jí dlouho klidná mysl nezůstane. Syn Ondra ječel na svoji mladíš sestru Klárku: „To si teda neměla dělat, těš se!“
Ještě netušila, co se stalo, ale věděla, že Ondřej je opravdu hodně naštvanej. „Copak mu Klárka provedla tentokrát?“
Zuzana odhodila tašky a košile, nakoukla do obýváku a bylo jasno. Ondrův mobil se koupal v akváriu a Klárka jako obvykle vysvětlovala, že to bylo omylem.
„Ach jo.“
Vzpomněla si na dlouhý nádech nosem a prudký výdech ústy a posadila se na zem.
„Kde je táta?“ hlesla.
Ondra hbitě odpověděl: „Táta volal. Prý se ti nemohl dovolat. Zdrží se, jde s kolegy pracovně na pivo, chystají prý nějakou prezentaci na zítra a musí to probrat.“
„Sakra, prezentace!“ blesklo Zuzaně hlavou. „Seru na to, prostřední pasáž bude vymazána,“ usmála se a vztáhla ruce k dětem.
„Pojďte ke mně, vy dva. Pizza tu bude za chvilku,“ držela Klárku v náručí a přitáhla si Ondru více k sobě.
Oba jemně pohladila, zavřela oči a pomyslela si: „Teď a tady. Nechte všechno být…“
Vzpomněla si na dlouhý nádech nosem a prudký výdech ústy a posadila se na zem.
„Kde je táta?“ hlesla.
Ondra hbitě odpověděl: „Táta volal. Prý se ti nemohl dovolat. Zdrží se, jde s kolegy pracovně na pivo, chystají prý nějakou prezentaci na zítra a musí to probrat.“
„Sakra, prezentace!“ blesklo Zuzaně hlavou. „Seru na to, prostřední pasáž bude vymazána,“ usmála se a vztáhla ruce k dětem.
„Pojďte ke mně, vy dva. Pizza tu bude za chvilku,“ držela Klárku v náručí a přitáhla si Ondru více k sobě.
Oba jemně pohladila, zavřela oči a pomyslela si: „Teď a tady. Nechte všechno být…“
