21. dubna 2022

Nejsme první ani poslední - napsala Linda Hájková

Studené proudy vody mu stékají po obličeji. Cítí, jak se díky ledové sprše začíná probouzet. 
Otevře ústa, aby se trochu napil a zahnal sucho v krku.
„Nejsi její ani první ani poslední,“ řekla mu nedávno jeho přítelkyně z dětství Helena. Hned věděl, kam tím míří. 
Helena není hloupá. Znali se tak dlouho... Musela si všimnout, jak se na její spolubydlící žádostivě dívá. 

Vybavil si Evino nahé tělo, její ženské křivky a jejich vášnivé dotyky. Kdykoliv ji líbá na rty, otevírá se před ním nový svět, který dosud neznal.
„Nejsi její první ani poslední,“ opakují se mu v hlavě Helenina slova.
„Ale já nejsem ničí,“ bouchne naštvaně pěstí do modrých dlaždiček. Otočí kohoutkem a proudy vody zastaví. Většina vytekla ze sprchy ven, takže v koupelně vznikla velká kaluž. Odhrne závěs.

Eva a Helena
„Kdo jsi?“ zeptá se svého odrazu v zrcadle nad umyvadlem. Kapky z mokrých vlasů mu tečou po jeho bledém hubeném těle, naskakuje mu husí kůže, protože bojler byl zas rozbitý. Po chvilce si sám odpoví: „Palach… Jan Palach. Student filosofické fakulty na Karlově univerzitě,“ napřímí se hrdě. „A taky proradný sobec a lhář,“ dodá s pobavením, když se shýbá pro ručník. 
Směje se, protože si povídá jako blázen sám se sebou.
Poté oblečený seběhne po schodech dolů do kuchyně, kde uvidí mámu. Sedí u stolu s pomalu vychládajícím čajem a s otevřenými dopisy. Sotva si všimla, že se syn přišel.
 
„Ty už zase čteč moje dopisy!“ utrhne se na ni. Ale máma jen tiše popotáhne.
„Co se děje?“ zeptá se.
„Válka, Jeníku, je válka,“ vzdychne. Jan ztuhne.
„Sověti překročili hranice,“ pokračuje. „Praha je plná tanků. Od rána to hlásí v rádiu,“ kývne.
Janovi se sevře hrdlo, chvíli není schopen slova.
„Bráníme se?“ vyleze z něj nakonec. 
Máma vstane od stolu, utře si slzy látkovým kapesníčkem a projde kolem syna jako by byl duch na zahradu. Jan se rozběhne zpátky do pokoje a pustí rádio na plnou hlasitost.
„Vážení posluchači prosím zůstaňte u svých přijímačů. Za malý okamžik budeme vysílat mimořádně důležitou zprávu.“
„Ne, to nemůže být pravda,“ chytá se Jan za vlasy a přechází po pokoji.
„Předsednictvo ústředního výboru komunistické strany Československa, vyzývá všechny občany, aby zachovali klid a nekladli postupujícím vojskům odpor, protože naše armáda, bezpečnost a lidové milice, nedostaly rozkaz k obraně země,“ pokračuje hlas muže.
„Musím do Prahy,“ usoudí Jan a začne se rychle oblékat. Snad ještě nějaký vlak pojede. Před odchodem na nádraží, vyleze na půdu domu, kde má schovanou pistoli po tátovi. Mohla by se hodit k zastrašení nebo obraně. Potěžká ji v ruce. 
„Nejsi první ani poslední,“ slyší Heleny slova.
„Ale my nejsme ničí,“ pomyslí si Jan a strčí pistoli do aktovky.


Zadání:
Vyberte si historickou postavu, která vás zajímá. Může to být Karel IV., Marie Terezie, Abraham Lincoln nebo Margaret Thatcherová. Udělejte si k nim krátký historický výzkum. Poté napište jednu scénu o této postavě ve chvíli, kdy dělá něco běžného, soukromého, intimního. Např. si hraje se svými dětmi, připravuje něco k jídlu, ukládá se ke spánku, hraje na hudební nástroj, ale v důležitý historický okamžik. Pokuste se udělat scénu osobní a intimní, aniž by dominovaly historické události. Pamatujte, že vaše prvotní rešerše plní ve fikci stejnou funkci jako zápletka, postava a dialog: vyvolat v čtenářově fantazii iluzi času a místa, na které by se jinak nedostal.


Dobový tisk o Palachovi

 


































Vyhozená část:
Jan hned věděl, o kom mluví. Měla na mysli svoji spolubydlící na koleji Evu Bednarikovou. Krásnou a přitažlivou Slovenku s blond vlasy, která studuje na fakultě žurnalistiku a směje se každému nepovedenému vtipu, který Jan řekne. 
Přesto Helenku přesvědčil, že nemá nejmenší tušení, na co tím naráží. Ale ví, že není hloupá. Zná ho už od dětství, určitě si musela všimnou, jak se na kamarádku dívá.

Eva není špatná společnice. Není chytrá, ale ani hloupá, věnuje mužům pozornost, která se Janovi zamlouvá. 
Jednou večer, když Helena odjela víkend k rodičům, zašli společně s přáteli do hospody. Tehdy se vrátil na kolej až ráno. 
 Po pár pivech se opili a následovně pomilovali. Janovi se vybaví Evino nahé tělo, její ženské křivky a jejich vášnivé dotyky. Kdykoliv ji líbá na rty, otevírá se před ním nový svět, který dosud neznal.