A co že to Bylo Nebylo? Byl nebyl van Gogh, Monet, Renoir, Edgar Degas i Bohumil Kubišta. Mnozí si řeknou, hmm, výstava impresionismu. Jedna z mnoha. Takových už bylo a asi ještě bude. Jistě, bylo jich už spousta, ale rozhodně ne takových jako je tato!
Na ploše větší než 2000 m² se propojilo výtvarné umění s vážnou hudbou Chopina, Ravena, Debussyho. Obrazy se rozpohybovaly a vám vznikne před očima něco, co jste ještě venku nemohli ani tušit.
Roztančí se před vámi Monetovy postavy, obilné klasy van Gogha se začínají vlnit a vy úplně cítíte to léto, horký vzduch a slunce kde van Gogh maluje mezi obilnými lány. Slyšíte ten vůz, jak s drkotajícími koly přijíždí a jak vane lehký letní vítr.
Najednou vám to umožní se vcítit do atmosféry 17. století, mezi hlasy lidí sedících na teráskách zahradních restaurací v Paříži a tu a tam zaslechnout něco málo z jejich rozhovoru. Přistihnete se, že nastavujete uši a chcete slyšet a čem si povídají, protože se cítíte, jakoby jste seděli hned vedle.
Van Goghovo slunce se Vám promítá na podlahu hned pod vaše nohy a vy ho můžete zcela zřetelně pozorovat, prozkoumávat tahy štětcem, když ho maloval. Vidíte jasně a zblízka všechny odstíny jeho žluté a zelené barvy, stojíte tváří v tvář jeho autoportrétu a snažíte se vyčíst z jeho pohledu to, o čem zrovna přemýšlí, na co myslí, co ho trápí.
Je to neopakovatelný zážitek, při kterém se vám hrnou slzy štěstí do očí nad to nádherou. Nad tím, jak jste blízko všem těm krásným věcem, tak jako jste ještě nikdy nebyli. Hudba Chopina nebo Ravena to jen umocní. Je citlivě a pečlivě vybraná tak, aby právě tyto pocity ve vás vzbudila. Je to dokonalá souhra. Dokonalá psychoterapie, ze které se vám nechce odejít. Chcete být pořád u toho a zkoumat a prohlížet to dál a dál s nadějí, že rozluštíte tajnosti, kterými jsou umělecká díla opředena.
Kdo doposud vnímal umění staticky, jako na zdi pověšený obraz nebo sochu umístěnou třeba ve veřejném prostoru, ten si musí nutně odnést z výstavy neopakovatelný zážitek Už nikdy nebude vnímat umění tak povrchně, tak, že jen stojí před obrazem. Bude se snažit navodit si hudbu, která u toho může hrát, ty pohyby, které mohou oživit postavy na obraze.
Byl to pro mně na dlouhou dobu ten opravdu výjimečný zážitek.
Najednou vám to umožní se vcítit do atmosféry 17. století, mezi hlasy lidí sedících na teráskách zahradních restaurací v Paříži a tu a tam zaslechnout něco málo z jejich rozhovoru. Přistihnete se, že nastavujete uši a chcete slyšet a čem si povídají, protože se cítíte, jakoby jste seděli hned vedle.
Van Goghovo slunce se Vám promítá na podlahu hned pod vaše nohy a vy ho můžete zcela zřetelně pozorovat, prozkoumávat tahy štětcem, když ho maloval. Vidíte jasně a zblízka všechny odstíny jeho žluté a zelené barvy, stojíte tváří v tvář jeho autoportrétu a snažíte se vyčíst z jeho pohledu to, o čem zrovna přemýšlí, na co myslí, co ho trápí.
Je to neopakovatelný zážitek, při kterém se vám hrnou slzy štěstí do očí nad to nádherou. Nad tím, jak jste blízko všem těm krásným věcem, tak jako jste ještě nikdy nebyli. Hudba Chopina nebo Ravena to jen umocní. Je citlivě a pečlivě vybraná tak, aby právě tyto pocity ve vás vzbudila. Je to dokonalá souhra. Dokonalá psychoterapie, ze které se vám nechce odejít. Chcete být pořád u toho a zkoumat a prohlížet to dál a dál s nadějí, že rozluštíte tajnosti, kterými jsou umělecká díla opředena. Kdo doposud vnímal umění staticky, jako na zdi pověšený obraz nebo sochu umístěnou třeba ve veřejném prostoru, ten si musí nutně odnést z výstavy neopakovatelný zážitek Už nikdy nebude vnímat umění tak povrchně, tak, že jen stojí před obrazem. Bude se snažit navodit si hudbu, která u toho může hrát, ty pohyby, které mohou oživit postavy na obraze.
Byl to pro mně na dlouhou dobu ten opravdu výjimečný zážitek.
