Strachy - napsala Anežka Nováková

Po vysokém dubu lezou dvě veverky. Máma veverčice a malé veverče. Starší veverka opatrně přelézá z větve na větev, sbírá žaludy a sem tam nespokojeně blýskne pohledem po svém potomkovi.
,,Nehopsej tak! Dávej přece pozor!” okřikne ho po několikáté.
Ale veverče dál dovádí v koruně stromu jako neřízená střela. Šplhá čím dál výš, až do míst, kde jsou větvičky tenké jako prst.
Máma veverka v hloubce pod ním dál obhlíží úrodu. Úzkostlivě a pomalu šplhá jen po tlustých větvích, a dává dobrý pozor, aby se jí nesmekla tlapka.

V koruně stromu nad její hlavou veverče vesele zavýskne a poskočí zase o něco výš.
,,Tak slyšíš mě?! Nedivoč, spadneš!” křikne po něm veverčice.
A jen to dořekne, ztrouchnivělá větev, na které stojí, se pod ní podlomí.

Poučení: Nestarej se o věci druhých, starej se o sebe.