14. ledna 2022

Rhea - napsala Míša Štěpánka Sedláčková

Všude bylo ticho a přítmí narušovala jen modrá světla ovládacího panelu. 
Najednou se rozblikal červeně a ozvalo se hlášení: „Alarm v sektoru 58.“ 
Operátor Rig s identifikačním číslem 001 rychle zobrazil příslušné místo na hologramu a spokojeně se usmál. Okamžitě se spojil s doktorem Milerem, hlavním koordinátorem kliniky: 
„Máme to.“


V sektoru 58 se nacházela oddělení následného vývoje plodu do tří měsíců. Právě tady se před několika týdny objevily odchylky v datech, které operátor Rig 001 osobně hlásil koordinátorovi Milerovi v kanceláři. 
Stejných oddělení  následného vývoje plodu bylo na Klinice externího rozmnožování momentálně téměř sto. Inkubátory vybavené umělou inteligencí neustále skenovaly definované parametry a výstupy vývoje všech plodů. Každý měl podrobnou dokumentaci, která zachycovala úplně všechno od okamžiku fertilizace, přes vývoj zárodku ve speciálních děložních vacích až do ukončení socializace ve třech letech prostřednictvím neuronového programování v inkubátorech.
„Jak je možné, že se v posledních dvou týdnech snížila vitální kapacita plic plodů?“ zeptal se doktor Miler a posunul si na nose brýle.
Operátor okamžitě zaznamenal skrytou nervozitu v hlase, vyhodnotil aktuální parametry kapacity jeho nervového systému a přepnul své vnitřní prožívání do módu uklidňování. Patřil mezi nejmodernější humanoidní roboty, kteří byli schopní dokonale číst a reagovat na lidské emoce. Doktor si vlastně ani neuvědomoval, že nemluví s člověkem.
„Méně pláčou a právě pláč je důležitý pro rozšiřování kapacity plic téhle věkové skupiny,“ přistoupil k němu operátor blíž a zlehka mu položil ruku na rameno. Jeho senzory okamžitě zaznamenaly, jak dotek zapůsobil na koordinátora uklidňujícím dojmem. Milerův svalový tonus se rozpouštěl, limbický systém začal vyrovnávat hladinu hormonů a neokortex obnovil svoji funkci. Operátor opět poodstoupil.
„Zvyšte sledovací kapacitu oddělení, zapojte vyšší úroveň bezpečnostní ochrany a jakýkoliv nestandardní jev mi okamžitě hlaste,“ dostal se doktor Miler do své obvyklé mentální kondice, aniž by si všimnul, že se ho operátor Rig 001 dotknul.
„Samozřejmě, pane,“ operátor se zlehka uklonil. V rámci multidiverzifikace humanoidních robotů v sobě měl integrován čip s programem asijské zdvořilosti.

Teď ten nestandardní jev měl přímo před svýma očima. Jedna z humanoidních chův typu Rhea s identifikačním číslem 582 vzala do náručí plačící plod z vývojového inkubátoru a začala mu zpívat tichým hlasem: „Černé oči, jděte spát …“ Plod se okamžitě utišil, Rhea ho políbila na čelo a vložila zpět do inkubátoru. 
Hlavního koordinátora Milera ten objev neuklidnil. Chůvy byly naprogramovány tak, aby obsluhovaly programy inkubátoru, a plodů se vůbec dotýkat neměly.
„Rozeberte ji do poslední šroubku, chci vědět, kde se stala chyba. Samozřejmě celá záležitost podléhá přísnému utajení,“ přikázal operátorovi.
„Dovoluji si připomenout, že tento typ žádné šroubky nemá, jen spoje,“ podotkl operátor Rig 001.
Doktor Miler se zarazil: „Jo, já vím. Tohle úsloví vždycky říkával můj táta.“
Operátor zaznamenal, že ta vzpomínka na doktora zapůsobila uklidňujícím dojmem. Hlavní koordinátor se totiž narodil ještě v době, kdy externí rozmnožování bylo v plenkách. Tehdy, před padesáti lety, kdy si společnost KEXR nechala patentovat nový postup mimotělní reprodukce, bylo metodou řízené fúze pohlavních buněk produkováno jen deset procent plodů. Během dalších třiceti let vzrostl počet na polovinu. Dnes byla Klinika EXR byla jedním z největších zařízení v oboru s pobočkami po celém světě a zároveň průkopníkem nových trendů v biotechnologii. Díky ní už se na celé planetě rodila přirozeným způsobem pouhá dvě procenta dětí. 
Mimotělně se rozmnožovaly téměř všechny páry a téměř nikdo už si nepamatoval, že umělé oplodnění, jak se tomu kdysi říkalo, bylo původně řešením párové neplodnosti, ne standardní rozmnožovací metodou.

Když druhý den ráno našel doktor Miler ve svém pracovním komunikátoru vyžádanou chybovou zprávu, vůbec ho nepotěšila. Rhea 582 byla poslední model humanoidní chůvy s implantovaným emocionálním čipem, který jí umožňoval zrcadlit lidské emoce. Lidé na tyto emocionální humanoidy lépe reagovali, protože si ani neuvědomovali, že jsou v kontaktu s roboty. 
Jenže emocionální čip této humanoidky byl zavirován programem mateřské lásky. Byla to velmi profesionální práce, odborník na softwarovou bezpečnost pověřený kontrolou Rhey musel všechny programy projít několikrát, než na onu anomálii přišel. 
Potíž byla v tom, že neexistoval způsob, jak onen program z Rhey odstranit. Architekt onoho software postupoval velmi důmyslně, takže jeho odstranění zároveň znamenalo znehodnocení emocionálního čipu, což Rheu okamžitě degradovalo na úroveň obyčejného průmyslového robota. Náklady na pořízení emocionálního humanoida byly poměrně vysoké a KEXR, průkopník v biotechnologii externího rozmnožování a jedna z největších klinik v oboru, si zakládal na tom, že všem svým klientům garantoval, že o jejich zárodky a plody budou po celou dobu pobytu na klinice pečovat emocionální humanoidi. Byli naprogramováni tak, aby plodům zrcadlili žádoucí společensky prospěšné emoce. 
Když plody ve třech letech věku opouštěly kliniku, byli to fyzicky zdatní jedinci, plně socializovaní, kteří se bez problému zařadili do fungování svých rodin i do společnosti.
Zavirování emocionálního čipu představovalo pro kliniku velký problém a hlavní koordinátor věděl, že ho bude muset řešit. Bude to nákladné a to se akcionářům nebude líbit.
„Přijďte ke mně do kanceláře. Hned,“ spojil se s operátorem.

Humanoid Rig 001 teď stál před ním a pozorně skenoval stav jeho fyziologických funkcí. Doktor Miler si stále nervózněji posunoval brýle na nose a na čele mu vystoupily kapičky potu: „Máme nějaké informace o tom hackerovi?“ 
„Zatím ne, pracujeme na tom,“ odpověděl operátor v uklidňujícím módu. Tentokrát to nezabralo, tlak doktora Milera stále stoupal. Rozepnul si knoflíček u košile a rozčileně se na operátora obořil: „Potřebuju vědět, kdo to je. Máme tady stovky humanoidních robotek typu Rhea, musíme vědět, kolik z nich je napadeno virem. Znamená to všechny podrobit revizi, a to bude stát spoustu peněz. Chování Rhey navíc narušilo programování žádoucího chování plodu a nemáme ponětí, zda nedošlo k nevratnému poškození.“
Hlavní koordinátor si teď povolil i kravatu a zoufale vydechnul: „Tohle se nikdo nesmí dozvědět. Ne do doby, než budeme vědět víc. Je to jasné?“
Rig 001 se neznatelně uklonil: „Samozřejmě pane. Upozorňuji vás ovšem, že protokol stanoví, že veškeré bezpečnostní incidenty musí být do 48 hodin hlášeny radě kliniky. Nestandardní chování Rhey splňuje parametry narušení bezpečnosti a lhůta za šest hodin vyprší.“
Hlavní koordinátor teď vypadal, že se o něj pokouší infarkt: „Potřebuju další informace. Hned. Jinak já skončím v důchodu a vy ve šrotu.“
Operátor si uvědomil, že se nechal zahltit pokyny a přestal adekvátně zrcadlit emocionální stav doktora Milera, který si teď uvědomoval, že hovoří s robotem.
Rig 001 se na chvíli odmlčel a pak pronesl: „Chápu, pane. Je to pro nás oba velmi choulostivá situace. Ani jeden z nás si nepřeje být z kliniky eliminován. Možná bych mohl ještě jednou projít protokolární možnosti, jak kvalifikovat chování Rhey. Možná nešlo o narušení bezpečnosti, jen o mimořádnou odchylku, která byla včas odhalena.“
„Přesně tak. Jsem rád, že si rozumíme,“ doktor Miler začínal být klidnější. „Pokračujte v práci a hlavně mi najděte toho hackera.“


„Odhalili Rheu 582, budeme se muset dohodnout na dalším postupu,“ otočil se vousatý muž od obrazovky zastaralého typu hologramu k ženě ve vysokém stupni těhotenství a pohladil ji po břiše: „Jak se má junior?“
„Dobře,“ usmála se žena. „Rozhodně lépe než Rhea, tu už nikdo dohromady nedá,“ povzdechla. „Budeme ale pokračovat dál. Máme data z inkubátorů, které Rhea 582 obsluhovala. Podle nich fyzický kontakt s plody způsobuje nezvratné změny v té části mozku, kde je centrum kreativity.“ 
Oba vědci měli k dispozici výzkumy z dřívější doby, které jasně vypovídaly o tom, že rozvinutá kreativita vede k posílení individuality, samostatnému originálnímu myšlení a oslabuje potřebu standardního sociálního začlenění.
„Když nic neuděláme, přirozené rodičovství zcela zanikne. Externím způsobem se dnes rozmnožuje převážná většina párů, i ty, které by mohly počít přirozeným způsobem,“ zkoumala žena statistické tabulky. „I jejich intimní život se odehrává na virtuální úrovni bez fyzického kontaktu.“
„To ovšem netuší, oč se připravují,“ objal ji muž a láskyplně políbil na krk. „Neboj se, pracuji na tom, jak virus do čipů implantovat už při jejich výrobě.“ 
„Znamenalo by to, že všichni emocionální humanoidi by v sobě měli zakódovánu potřebu fyzického kontaktu?“ zaradovala se.
„Už dnes vyšší třídy humanoidů používají dotek jako metodu zrcadlení a lepšího skenování procesů v těle člověka. Ale můj program tuto potřebu podmíní emocionálně. Dokončuji program, aby se potřeba dotýkání v humanoidech spustila v určitých situacích na základě emocionálního podnětu stejně jako kdysi u lidí.“
Žena zamyšleně pohladila nenarozené dítě, které se jí zavlnilo v břiše, a pak se podívala muži do očí: „Nikdy by mě nenapadlo, že nás jednou roboti budou učit, jak se dotýkat jeden druhého.“