Jsem - napsal MIchal Hejna

Bylo brzké léto. Seděli na návsi v trávě. On ji jednou rukou držel kolem pasu a v druhé držel papírový sáček s rudými třešněmi. Ona vzala jednu do prstů a láskyplně mu ji vložila do pusy. On ji snědl a laškovně mě vystřelil před sebe.
Přeběhlo mnoho dalších let. O prvním máji pode mnou líbal jejich syn svoji dívku a po něm mnoho jiných synů mnoho jiných dívek.
Jednoho léta se vše změnilo. Přišla bouřka a jeden z blesků rozčísl můj kmen vedví. Po bouřce kolem mě procházel řezbář, zastavil se a dlouze se na mě díval. Dnes na mě sedí synové synů se svými dívkami, drží se kolem pasu, jedí třešně a laškovně střílejí pecky po okolí. 

 Jsem lavička na návsi, jsem rozkvetlá třešeň, jsem třešňová pecka.