Metafory - napsali Barbora Roušarová a Zdeněk Titl

Jeho chůze zní jako skřípající vozík.

Hašlerka vypadá jako velký pendrekový tic tac.
Podzimní vítr zní jako vlnící se plachtoví na jachtě.
Sebepoznání je jako podívat se do zrcadla a přestat myslet.
Bolest zubů je jako urputné nepohodlí v hlavě.
Ranní slunce chutná jako pomerančový džus.
Noční bouřka je hořká jako všechen chmel světa.
Hudba zněla těžce jako olověná helma.
Její hlas voní sladce jako karamelka Krowka.
Přivonět si k benzínu je jako vzpomínka na Škodu 105.
Zdeněk Titl

Jeho chůze zní jako padající balvany.
Hašlerka vypadá jako tmavě modrý safír.
Podzimní vítr zní jako ševelení ptačích křídel.
Sebepoznání je jako otevírání pokladnice, do které je možné vložit další bohatství.
Bolest zubů je jako padající vodopád; dokud nezastavíš vodu, paralyzuje tě.
Ranní slunce chutná jako duševní občerstvení na celý den.
Noční bouřka je hořká jako strach z neznáma.
Hudba zněla těžce jako zvony na konci světa.
Její hlas voní sladce jako lesní maliny.
Přivonět si k benzínu je jako ochutnat cesty dálek.
Přivonět si k benzínu je jako droga pro automechanika.
Přivonět si k benzínu je jako droga pro motoristy.
Barbora Roušarová

Jeho chůze zní jako rázný vojenský pochod.
Hašlerka vypadá jako ztuhlý zelený sliz.
Podzimní vítr zní jako pískání píšťalek.
Sebepoznání je jako životní cesta, která si dává nové životní příležitosti.
Bolest zubů je jako bodání dýkou do nejcitlivějších míst.
Ranní slunce chutná jako sebeláska.
Noční bouřka je hořká jako gin s tonikem.
Hudba zněla těžce, jako kdyby to bylo naposledy.
Její hlas voní sladce, jako by mě jím líbala celé hodiny.
Přivonět si k benzínu je jako vypít čistý líh.
(Katka Jarošová)

Cvičení vymyslel lektor tvůrčího psaní René Nekuda - Kreativní zápisník, nakladatelství U veverky