Včera mě hned zaujala svými oblinami, když se smyslně vlnila kolem našeho stolu. Její uplé šaty obepínaly všechno to, co mám rád. No jo, byly to plná prsa a kulatý zadek, to, co bere asi všechny chlapy. Navíc byla veselá a její jiskrný smích oživil atmosféru celého baru. Čišela z ní hravá ženskost a v tu chvíli jsem byl lapen.
Jenže teď ráno, bez půl promile v krvvi, vedle sebe ale vidím někoho jiného. Ženu, která má to nejlepší už asi pár let za sebou a bez těch hrozných stahovaček, co se válí támhle v koutě, jsou obliny trochu jinde, než jsem si včera večer myslel.
Doufám, že brzo vypadne. A ve chvíli, kdy se chystám důležitě podívat na hodinky, na mě spustí: "Tak bude nějaká snídaně, nebo co jako?!"
Leknu se a přestože umím uvařit leda čaj, jdu smažit vajíčka. Po očku na ní koukám a ona se naprosto v klidu rozvaluje v mojí posteli. Vlasy jí leží na polštáři a nohu vystrkuje z pod peřiny. Asi mi naznačuje, abych se za ní vrátil.
"Ale to teda prr ,holčičko, já se na vařený nudli utáhnout nenechám," pomyslím si a radši se odporoučím do kuchyně. Ale stejně se ve mně drží myšlenka "vajíčka by snad měla dělat ona mě ne?" Po tom výkonu v noci!
No nic, vezmu pánvičku, rozklepnu do ní dvě vejce, přičemž se mi žloutek rozteče a vytvoří srdíčko. Toho si teda nevšimu já, ale ta vlezlá ženská, která si to hned vykládá jako projev lásky.
"Máš nějaký plány na odpoledne?" ptá se mě ještě s plnou pusou a přitom si významně hraje s pramenem vlasů.
"No to mám, jdu s klukama na fotbal," řeknu důrazně a doufám, že si sbalí svých pět švestek a už o ní neuslyším. Překvapivě se jí ale při slově "fotbal" rozsvítí oči a prohlásí: "Hraješ obranu nebo útok? A fandíš Spartě nebo Slavii?"
Polknu a odpovídám: "Slavii."
Na to svojí ručkou s pěstěnými nehty sáhne do kabelky a vyloví z ní - a teď se podržte - permici! A hádejte kam! Jo, na Slavii!
Najednou se ve mně zvedne vlna emocí a zase v ní vidím tu přitažlivou babu, jako včera večer. "Půjdem spolu o víkendu na derby?" Ptám se a už v duchu si říkám, joo tak týhle ženský, tý vajíčka dělat budu!
"No to mám, jdu s klukama na fotbal," řeknu důrazně a doufám, že si sbalí svých pět švestek a už o ní neuslyším. Překvapivě se jí ale při slově "fotbal" rozsvítí oči a prohlásí: "Hraješ obranu nebo útok? A fandíš Spartě nebo Slavii?"
Polknu a odpovídám: "Slavii."
Na to svojí ručkou s pěstěnými nehty sáhne do kabelky a vyloví z ní - a teď se podržte - permici! A hádejte kam! Jo, na Slavii!
Najednou se ve mně zvedne vlna emocí a zase v ní vidím tu přitažlivou babu, jako včera večer. "Půjdem spolu o víkendu na derby?" Ptám se a už v duchu si říkám, joo tak týhle ženský, tý vajíčka dělat budu!
