14. července 2021

Skleníkové květiny - Barbora Macková

Jsme jako květiny ve skleníku,
co vlastním růstem se dusí.
Sedím ve stínu slunečníku,
pocity zkázy a úzkosti
ve mně se mísí.

Zaháním svou trýzeň,
až přemůže mě žízeň.
Mé kořeny nemají dostatečnou váhu
a já jen pomalu zmírám a stárnu.

Žádné komentáře:

Okomentovat