19. července 2021

Pondělí 7:15 – napsal Michal Hejna

„Děti, za čtvrt hodiny odchod do školy, jak jste na tom?
Proč brečíš, Doubravko? Co? Když mi neřekneš, proč brečíš, tak ti nemůžu pomoct.
Co je, Jáchyme? Jak, že ti nejdou zapnout kalhoty?! Aha, fajn, tak si je sundej a oblékni knoflíkem dopředu.
Lado, udělej si něco s těma vlasama, vypadáš jako strašidlo. A neházej na mě ty obličeje.
Aha, Doubravko, nebreč, šaty si vzít nemůžeš, je tam zima.
Vendelíne, čas vyrazit na autobus. Máš všechno? No nekoukej tak na mě, jen se ptám.
Lado, když jsem říkal, ať si uděláš něco s těma vlasama, tak jsem nemyslel takovouhle maškarádu. To není maškaráda? Dobře, mně to je jedno, jdi třeba takhle.
Jáchyme, máš každou ponožku jinou. To tak má být? Aha.
Doubravko nech toho, ty šaty si nevybrečíš.
Čí jsou tyhle džíny? Vendelína? Panebože, může mi někdo říct, v čem šel ten kluk do školy?
Fajn, Doubravko, tak si klidně zmrzni.
Máte všichni všechno?
Vždyť tady zůstala na stole jedna svačina, jak můžete tvrdit, že máte všichni všechno? Tak čí to je? Hm, Jáchyme!
Doubravko, tři krát tři? Správně, devět. Jáchyme, jaké i napíšeš ve slově krystal? Dobře, ale kdybys napsal tvrdé, tak by to bylo ještě lepší. Lado, nejdelší řeka Evropy? Fajn, tak se mnou nemluv.
Tak ahoj a buďte hodné.
Uf! Co je to tady za papír? Projekt z anglického jazyka, Vendelín Hejna.
Ach jo, miláčku, kdy že se vracíš z toho školení?

Žádné komentáře:

Okomentovat