28. června 2021

Markétka - napsala Jana Fraitová

Nejméně dvakrát do roka se vídám se svojí neteří Markétkou. V létě, kdy je doba jejích narozenin, přijíždím za ní na venkov a před Vánoci – na své narozeniny zvu ji, i s dětmi, k nám domů na oslavu, v tradičním duchu, tj. vč. dortu se šlehačkou. Během roku pro ni i děti postupně nakupuji, v aktuálně příznivých cenách, různé zajímavě řešené oblečení. Jsou to pro mě chvíle plné radosti, krásy a představ jak jim - Markétce, Dorince, Toníčkovi a Agátce to bude slušet a jak vyniknou z obvyklého nevkusného průměru.
Nedávno, v půlce června, jsem tedy vyrazila z domu s napěchovanou skořepinou vel. L na tram + vlak. Na jedné železniční zastávce nastoupil do našeho vagonu muž, chatrného zjevu s prstem, z něhož kapala na zem krev a který ve své mírné ochmelenosti, si to namířil rovnou do kabinky překvapeného strojvůdce. Byl mladý a vstřícný, takže chlapíka zavedl do správné místnůstky, tedy do šnekovitého uzávěru s WC+umyvadlem. Poté volal strojmistrovi, že po příjezdu do cílové stanice bude muset vyměnit náš vagon se všudepřítomnými zkrvavenými stopami pasažéra. Náhle jsem si připadala jako v detektivce od A. Christie „Vražda v Orient-expresu“ a imaginárně jsem viděla průvodčí jak honem tiše běží chodbičkou s hadrou nenápadně v ruce a utírá krvavé stopy. Za oknem ubíhající krajina úrodné Hané, mně však vrátila do reality. Vzhledem k tomu, že jsem přirozeně zvědavá, jsem musela odhánět i myšlenku, abych se průvodčí zeptala, co se vlastně dotyčnému stalo. 
Bohužel se v našem vagonu už neobjevil, na jeho pronásledování už jsem neměla čas a do kabinky za strojvedoucím je vstup zakázán. Škoda, protože tvůrčí člověk má vnímat vše, být zvídavý i nastavovat neslušně ucho, nejen ve svém i širším rodinném okolí, ale i venku – na ulici, ve všech dopravních prostředcích, ale i v makrosvětě – v české společnosti i ve světě. Prostě být houbou, která nasává život i jakékoliv dění a pak filtrem svého ducha, rozumu, talentu stvořit text, který by zazvonil v duši i mysli druhých.
Srdečné uvítání s Markétkou a v době, než přijde Dorinka, Toníček a Agátka ze školní jídelny, si spolu v poledne pochutnáváme na narozeninovém jídle, připraveném s láskou Markétky - hovězí polévka, pečené brambory ve slupce, ochucené olivovým olejem z Kréty a rozmarýnem. O dezert se už dělíme s dětmi - rozšlehaný tvaroh se šlehačkou s čepicí malin a suché bílé víno z moravského vinařství. Návštěva u Markétky dopadla skvěle, všechny dárky rozdány k všeobecné radostné spokojenosti – miluji čistý dětský svět a je zajímavé, že i přes svůj věk a starosti i Markétka má pořád v sobě ten kousek upřímného, bezprostředního dětského světa. Zadržuji slzy radosti když v obličeji nejmladší dcery Agátky, nacházím rysy mé maminky – její prababičky a že snad spolu s některými geny žije maminka v Agátce dál.



Žádné komentáře:

Okomentovat