Utekla jsem před deštěm do prvních otevřených dveří. Netušila jsem, v jakém obchodě se nacházím, protože výkladní skříň zela prázdnotou, ale něco mě táhlo hlouběji do budovy. Možná to bylo to sladké ticho, možná stopy zvířecích tlapek v těžkém prachu, který ležel na zemi. Následovala jsem stěny úzké chodby do rozlehlé kruhové místnosti plné vysokých předmětů, přikrytých bílými prostěradly. Procházela jsem mezi nimi směrem ke středu pokoje. Stál tam vysoký pult se zhroucenou hromádkou šedých vlasů a klidného dechu.
Přiblížila jsem se a muž se protáhl jako kočka. Jeho oči se rozšířily, když se do nich nalil znovu probuzený život. Mohly být bledě modré, možná s pár kapkami stříbra, které tam přimíchal božský malíř.
„Omlouvám se, že jsem si vás dříve nevšiml. Toto je jediné místo, kde mohu spát. V noci se s mým bratrem v pokoji zkrátka usnout nedá.” Pousmál se nad mně utajeným vtipem: „Je to ironie.”
Popraskaná busta na pultu ke mně obrátila své mramorové prázdné oči, jako by se za tajemný knihovníkův humor omlouvala. On jí na oplátku na hlavu položil svoji štíhlou ruku.
„Hledáte něco konkrétního? Zde, v Thanatově knihovně, najdete s trochou času všechno!”
„V Thanatově knihovně?” podivila jsem se a rozhlédla. Ty zakryté předměty musely být police s knihami.
„No jistě! Já jsem Thanatos a vítám vás ve svém skromném království příběhů!” Knihovník nehlučně vystoupil zpoza pultu a vztáhl ruce k nejbližšímu prostěradlu. Když za něj zatáhl, vzduch se naplnil třpytivým prachem.
„Skromném, říkáte?” usmála jsem se a sledovala, jak muž přistupuje k desítkám obrovitých polic a odkrývá své poklady.
„Ano, ano, pouze tři tisíce kousků,” přitakal. Na jeho šedé vlasy dopadala smítka prachu, až se zdálo, že je tvoří hvězdy samy. Tak se třpytily a blyštěly.
Měla jsem pocit, že jsem právě objevila tajný svět. Jako Lucinka Narnii ve staré almaře. Král té říše nosí korunu z hvězdného prachu a sedí na trůnu ze starověkých románů.
Thanatos odkryl všechny knihy a vrátil se ke mně s jednou v ruce.
„Vypadáte, že tahle by se vám mohla líbit.”
Shlédla jsem na Ovidiovo Umění milovat a věděla, že ho ani číst nemusím. Thanatova knihovna mi ukázala, že milovat už umím.
Úkol:
Napište stejný příběh v různých úhlech pohledu (ich-forma, du-forma, er-forma) a vyzkoušejte si, co to s Vaším pocitem z textu udělá.
DU FORMA
Utíkala jsi před deštěm, a ačkoli jsi kvůli prázdným výkladním skříním netušila, do jakého obchodu kráčíš, něco tě vtahovalo dovnitř. Možná to bylo to sladké ticho, možná stopy zvířecích tlapek v těžkém prachu, který ležel na zemi. Následovala jsi stěny úzké chodby do rozlehlé kruhové místnosti plné vysokých předmětů, přikrytých bílými prostěradly. Procházela jsi mezi nimi směrem ke středu pokoje. Stál tam vysoký pult se zhroucenou hromádkou šedých vlasů a klidného dechu.
Při tvém příchodu se muž protáhl jako kočka. Jeho oči se rozšířily, když se do nich nalil znovu probuzený život. Mohly být bledě modré, možná s pár kapkami stříbra, které tam přimíchal božský malíř.
„Omlouvám se, že jsem si vás dříve nevšiml. Toto je jediné místo, kde mohu spát. V noci se s mým bratrem v pokoji zkrátka usnout nedá.” Pousmál se nad tobě utajeným vtipem: „Je to ironie.”
Popraskaná busta na pultu k tobě obrátila své mramorové prázdné oči, jako by se za tajemný knihovníkův humor omlouvala. On jí na oplátku na hlavu položil svoji štíhlou ruku.
„Hledáte něco konkrétního? Zde, v Thanatově knihovně, najdete s trochou času všechno!”
„V Thanatově knihovně?” podivila ses. Uvědomila sis, že ty zakryté předměty musely být police s knihami!
„No jistě! Já jsem Thanatos a vítám vás ve svém skromném království příběhů!” Knihovník nehlučně vystoupil zpoza pultu a vztáhl ruce k nejbližšímu prostěradlu. Když za něj zatáhl, vzduch se naplnil třpytivým prachem.
„Skromném, říkáte?” usmála ses a sledovala, jak muž přistupuje k desítkám obrovitých polic a odkrývá své poklady.
„Ano, ano, pouze tři tisíce kousků,” přitakal. Na jeho šedé vlasy dopadala smítka prachu, až se zdálo, že je tvoří hvězdy samy, tak se třpytily a blyštěly.
Měla jsi pocit, že jsi právě objevila tajný svět. Jako Lucinka Narnii ve staré almaře. Král té říše nosí korunu z hvězdného prachu a sedí na trůnu ze starověkých románů. Thanatos odkryl všechny knihy a vrátil se k tobě s jednou v ruce.
„Vypadáte, že tahle by se vám mohla líbit.”
Pohlédla jsi na Ovidiovo Umění milovat a okamžitě věděla, že ho ani číst nemusíš. Thanatova knihovna ti ukázala, že milovat už umíš.
ER FORMA
Utekla před deštěm do prvních otevřených dveří. Valérie netušila, v jakém obchodě se nachází, protože výkladní skříň zela prázdnotou, ale něco ji táhlo hlouběji do budovy. Možná to bylo to sladké ticho, možná stopy zvířecích tlapek v těžkém prachu, který ležel na zemi. Následovala stěny úzké chodby do rozlehlé kruhové místnosti plné vysokých předmětů, přikrytých bílými prostěradly. Procházela mezi nimi směrem ke středu pokoje. Stál tam vysoký pult se zhroucenou hromádkou šedých vlasů a klidného dechu.
Valérie se opatrně přiblížila a muž se protáhl jako kočka. Jeho oči se rozšířily, když se do nich nalil znovu probuzený život. Mohly být bledě modré, možná s pár kapkami stříbra, které tam přimíchal božský malíř.
„Omlouvám se, že jsem si vás dříve nevšiml. Toto je jediné místo, kde mohu spát. V noci se s mým bratrem v pokoji zkrátka usnout nedá.” Pousmál se nad tím utajeným vtipem: „Je to ironie.”
Popraskaná busta na pultu k dívce obrátila své mramorové prázdné oči, jako by se za tajemný knihovníkův humor omlouvala. On jí na oplátku na hlavu položil svoji štíhlou ruku.
„Hledáte něco konkrétního? Zde, v Thanatově knihovně, najdete s trochou času všechno!”
„V Thanatově knihovně?” podivila se Valérie a rozhlédla se. Ty zakryté předměty musely být police s knihami!
„No jistě! Já jsem Thanatos a vítám vás ve svém skromném království příběhů!” Knihovník nehlučně vystoupil zpoza pultu a vztáhl ruce k nejbližšímu prostěradlu. Když za něj zatáhl, vzduch se naplnil třpytivým prachem.
„Skromném, říkáte?” usmála se dívka a sledovala, jak muž přistupuje k desítkám obrovitých polic a odkrývá své poklady.
„Ano, ano, pouze tři tisíce kousků,” přitakal. Na jeho šedé vlasy dopadala smítka prachu, až se zdálo, že je tvoří hvězdy samy, tak se třpytily a blyštěly.
Valérie měla pocit, že právě objevila tajný svět. Jako Lucinka Narnii ve staré almaře. Král té říše nosí korunu z hvězdného prachu a sedí na trůnu ze starověkých románů. Thanatos odkryl všechny knihy a vrátil se ke své zákaznici s jednou v ruce.
„Vypadáte, že tahle by se vám mohla líbit.”
Valériiny oči sklouzly na Ovidiovo Umění milovat a ona okamžitě věděla, že ho ani číst nemusí. Thanatova knihovna jí ukázala, že milovat už umí.
