22. května 2021

Japonský most Clauda Moneta - napsala Yassemin Mamyrova

Claud Oscar Monet Lekníny a japonský můstek
„Kdybych se jen jednou podíval na obrazy, které maluje Monet,“ pomyslel si Most.
Most každý den sleduje, jak umělec chodí po zahradě, mluví s květinami, maluje všechno kolem sebe, ale jako by mu nikdy nevěnoval pozornost. „Je to proto, že jsem jen obyčejný dřevěný most ... Samozřejmě mu na mě nezáleží.Jsem si více než jistý, že když Monet stojí naproti mně se štětcem v ruce, s největší pravděpodobností obdivuje krásu rybníka, leknínů a exotických stromů kolem “- pomyslel si smutně Most. „Ach, přál bych si, abych se mohl rozpadnout na hromadu leknínů a stát se součástí tohoto krásného rybníka. Nebo ještě lépe, proměnit se v jeden z těchto krásných stromů, jejichž jména bohužel ani neznám. Nesnáším tuhle skutečnost, že jsem jenom most, který právě stojí uprostřed tohoto rybníka, a tím kazí veškerou krásu zahrady. Nejspíš v této zahradě zůstanu navždy, zatímco rostliny kolem mě budou kvést a chřadnout,a lidé stárnout a umírat. Umělec Monet zemře také a já nikdy neuvidím žádný jeho obraz. Chtěl bych jen vědět, jestli jsem přítomen na některém z jeho obrazů? Chtěl bych byt důležitým... “
- Proč jsi tak skleslý, Mostě?
Náhlý hlas jednoho z leknínů vytrhl Most ze smutných myšlenek
. -Nejsem skleslý, ale spíše zbytečný. V poslední době stále častěji přemýšlím o své důležitosti v tomto životě. A uvědomil jsem si, že moje existence nemá smysl. Jsem jako «bílá vrána» v této zahradě.
- Proč máš takové myšlenky? Jsi součástí této zahrady. Bez tě by ona byla neúplná," odpověděl Leknín překvapeně.
-Neúplná?! Dost mi to lichotí, ale já mám oči. Pokaždé, když se Monet přiblíží k rybníku s plátnem v jedné ruce a barvami v druhé, jasně vidím jeho obdiv k vám všem kolem, Leknínu. Pokaždé,když obdivuje vaši vycibrenou vůni a krásu okvětních lístků- vám závidím. Je snadné pochopit, že vás maluje na plátna. Nikdy jsem od nej neslyšel nějaký kompliment adresovaný mně! “-řekl Most podrážděně.
- Takže problém spočívá v tom, že chceš jen dostat kompliment? Jen proto, že obdivuje naši krásu, neznamená, že si tě nevšímá. Jak jsem řekl, jsi také součástí této zahrady. Jsem si jistý, že jsi na všech jeho obrazech, ale ani já, ani ty je nikdy neuvidíme naživo. Zbývá nám jen pozorovat umělce a dodávat mu inspiraci. Všiml jsi si někdy úsměvu na jeho tváři, který se objeví pokaždé, když přejede štětcem po plátně? Není to důležité? My všichni, celá zahrada, v něm vyvoláváme emoce. A ty také. Je to jen to, že jsi utápěn ve svých myšlenkách a věříš, že nestojíš za pozornost, ale není to tak. Všichni se navzájem doplňujeme.
-Nemůžeš pochopit dřevěný most, Leknínu ...
Leknín si uvědomil, že je zbytečné pokoušet se ho přesvědčit, a bylo to nutné? Co když Most rád sní o umělcových malbách a myslí si, že si ho umělec nevšímá? Leknín mu opravdu nerozumí.
„Další obyčejný leknín mě bude učit o životě? Ale co on ví... Ach, to je Monet. A znovu s plátnem v ruce. Možná je to den, kdy si mě všimne?“
Most bohužel nikdy nezjistil, že bez něj se neobejde ani jediný obrázek zahrady, který Monet namaloval. Bez něj by všechny umělcovy obrazy byly obyčejné krajiny. Nikdy si neuvědomil, že nebyl jen obyčejný dřevěný most.


Úkol: Napište příběh malíře "očima" jeho obrazu...

Žádné komentáře:

Okomentovat