11. dubna 2021

Mrchožrout - napsala Lucie Košinová

Stará hyena se procházela vyprahlou pouští, když tu nad ní začal kroužit sup. 
„Ale, ale, kohopak to tu máme, zde kráčí moje večeře,“ zachechtal se sup.
Nemocná hyena si odkašlala. Srst měla flekatou a částmi i vypelichanou, na supa ale ještě dokázala vyštěknout.
„Dej mi pokoj mrchožroute! Ještě dýchám a nenechám se tebou sežrat zaživa.“
„To máš sice pravdu, ale já jsem vytrvalý, počkám si, až padneš vysílená k zemi a pak se nacpu k prasknutí.“ Sup se zasmál a nespouštěl starou hyenu z dohledu, neochvějně nad ní kroužil. Vysílená hyena se jen proradně usmívala. Nohy se jí podlamovaly a na seschlé tváři se jí zračily hluboké vrásky. Otočila hlavu ke slunci a zakalenýma očima si supa prohlédla.
„Však ty toho budeš litovat, jen počkej, naposledy tě varuji, abys mě nechal na pokoji.“
Sup se jen smál „A co s tím asi tak uděláš? Brzy bude po tobě.“
Nemocná hyena ho ignorovala a skutečně po západu slunce padla mrtvá k zemi. Sup se dosyta najedl, ale brzy padl otráven k zemi i on.

Poučení: Nesežer všechno, na co přijdeš, a taky hlídej datum spotřeby. Mohlo by ti být špatně.



Žádné komentáře:

Okomentovat