29. dubna 2021

Jak se píše o lásce - napsala Anna Dostálová

Co je vlastně láska? Arnošt Lustig říkával, že láska nemá definici. Pokud se na lásku zeptáte různých lidí, každý vám dá jinou odpověď. Není to tak jednoduché a jednoznačné jako třeba s Archimédovým zákonem. To lze vyčíst i ze spousty příspěvků, kdy se lidé snaží lásku popsat. Pro každého je to úplně něco jiného (Horská dráha, Keř divokých růží, Flaša vína, Chemická bouře hormonů, Vibrování, Odebrání všech vlastností, Střepy,…).


Podle Lustiga „je láska ve skutečnosti velké tajemství, které patrně zůstalo po vyhnání Adama a Evy v ráji. A člověku je souzeno, aby se nikdy nedověděl, co to vlastně je. Láska je pevnost, ještě nedobytá. V každém případě nebýt věrnosti, lásky a žárlivosti a podobných vlastností, neměli by básníci a spisovatelé o čem psát.“
Arnošt Lustig dělil sex na tři druhy: 1) zvířecí jako páření psů na ulici, 2) sport nebo kamarádství, 3) spojení dvou lidí z lásky (např. Hemingway v románu Komu zvoní hrana k sobě tiskne Španělku Marii a má dojem, že se při tom chvěje zem.)
A láska hrdiny zněžňuje a vyvolává pocity, kdy zamilovaný vidí v tom druhém to dobré, lepší. „Láska je porozumění, odpuštění, ale rovněž štěstí, soulad. To božské.“
Anna Dostálová


Chalíl Gibrán: Prorok






























Přímá citace z učebnice kouzlo psaní knih (134-135):
Už Platon řekl, že láska začíná pohledem, od pohledu jde ke slovu, od slova k doteku, od doteku k objetí a s objetím k tomu božskému. Pro studenty psaní zanechal důležitou instrukci: nepiště o sexu z hlediska gymnastiky, co všechno se při tom dá s tělem dělat. O výtocích, o pachu a výkřicích nebo sténání. Popisujte, co lidé cítí. A co si o sobě objevují. O tom, co je polidšťuje anebo naopak. Milostné scény vždy svádějí, aby je člověk rozvíjel… Proto je dobré se radit, aby člověk neporušil vkus. A někdy je lepší nechat víc fantazie na druhých, protože každému se stejně líbí něco jiného. A možná jsou to právě představy, které jsou to nejlepší a hlavně to je tak trochu to „naše“. - viz žena v prádle lepší než nahá žena?
Pro každého je tedy láska něco jiného. Navíc je spoustu druhů lásky, kdy záleží mimojiné na tom, ke komu ta láska je – romantická, mateřská a rodinná, ke zvířatům, rostlinám, aktivitám – sportu, vyšívání,… A proto je důležité, kdo o lásce „mluví“, takže na autorovi, aby tu „svou“ lásku vysvětlil a čtenáři popsal. A láska je snad víc cit než noha za uchem.
Příkladem může být Lustigova novela Propast, ve které se sněhová vločka mění v dívku. Já jsem novelu ale nečetla, a proto ji zde jen takto zmiňuji.

„Láska nemá definici. (Pro každýho něco jinýho a navíc je spoustu druhů lásky, kdy záleží mj. na tom, ke komu ta láska je – romantická, mateřská, rodinná, ke zvířatům, rostlinám, aktivitám – sportu, vyšívání,… Záleží na tom, kdo o lásce „mluví“ a proto i na autorovi, aby tu „svou“ lásku vysvětlil a popsal čtenáři). Jako spravedlnost nemá definici. Ale má ji nespravedlnost, případ od případu. Úzkost má definici. Strach má definici. Ale láska ne.“ (všechno jsou to negativní emoce a prožitky – je pro nás tak důležité si ty negativní věci definovat a pojmenovat? Nikdo se v tom nevyžívá a proto je to definováno a konec. Na jednu stranu je to i tabu a nemluví se o tom. Ale o hezkých věcech lidé zabíhají do detailu rádi a lépe. Hezky se o nich rozjímá a i proto má možná láska tolik podob.) říkal Arnošt Lustig. „Láska je ve skutečnosti velké tajemství, které patrně zůstalo po vyhnání Adama a Evy v ráji. A člověku je souzeno, aby se nikdy nedověděl, co to vlastně je. Láska je pevnost, ještě nedobytá. V každém případě nebýt věrnosti, lásky a žárlivosti a podobných vlastností, neměli by básníci a spisovatelé o čem psát.“ (Je tedy láska i tyto vlastnosti?) V kurzech psaní vysvětloval Lustig studentům, že rozeznává tři druhy sexu: první je podoben páření psů na ulici. Druhý je spíš sport nebo kamarádství. Ve třetím případě jde spíš o spojení dvou lidí z lásky. Milan Kundera prý ve svých románech odkrývá spíše zvířecí stránku sexu. Josef Škvorecký je zase platonik. Hemingway v románu Komu zvoní hrana k sobě tiskne Španělku Marii a má dojem, že se při tom chvěje zem. Podle Lustiga láska hrdiny zněžňuje, tělesností se prý zušlechťujeme, neboť láska vyvolává pocity, kdy zamilovaný vidí v tom druhém to dobré, lepší. „Láska je porozumění, odpuštění, ale rovněž štěstí, soulad. To božské.“

Jak řekl už Platon: láska začíná pohledem, od pohledu jde ke slovu, od slova k doteku, od doteku k objetí a s objetím k tomu božskému. Pro studenty psaní zanechal důležitou instrukci: nepiště o sexu z hlediska gymnastiky, co všechno se při tom dá s tělem dělat. O výtocích, o pachu a výkřicích nebo sténání. Popisujte, co lidé cítí. A co si o sobě objevují. O tom, co je polidšťuje anebo naopak. Milostné scény vždy svádějí, aby je člověk rozvíjel… Proto je dobré se radit, aby člověk neporušil vkus. (Každý si stejně představuje něco jiného a nejsou ty představy pro mnoho lidí to nejlepší - viz žena v prádle lepší než nahá žena?)
Příkladem je Lustigova novela Propast, která má jednoduchou zápletku: velitel roty nemá rád jednoho vojáka a pošle ho s úkolem do bouře. Kluk, aby ukázal, že se nebojí, jde. Jenže spadne do propasti a umře. Během vteřiny, kdy letí ze skály, se mu promítají v hlavě nejhorší a nejkrásnější zážitky života – to jsou epizody. Hlavní děj spočívá v tom, že si představuje, jak by chtěl umřít. V ústech holky. Ale jak ji do propasti dostat? Když voják spadne ze skály, je tam sníh, krev, zlomené lyže. A Lustiga napadlo, že holka bude vločka. Bílá, krásná, něžná vločka sněhu, která se promění v nahou dívku, lehne si na sníh vedle umírajícího vojáka a udělá mu to, co on si přeje ze všeho nejvíc… A ta krásná holka je smrt.


KOUZLO PSANÍ KNIH



Žádné komentáře:

Okomentovat