30. dubna 2021

Santalové dřevo - napsala Anna Dostálová

Místo paní Řapíkové se do protějšího bytu v našem baráku nastěhoval jeden Australan - Chris. Poprvé jsem ho potkala před týdnem na chodbě. Pozdravil mě hlubokým „Topré ráno" a mně se podlomila kolena, když se jeho oči střetly s mými a jako by mě něco píchlo na hrudi. Skoro jsem nevěděla, jak se zdraví a co mám říct, tak jsem jen něco pípla. A ještě doma jsem cítila vůni australského santalového dřeva z jeho parfému.
Předevčírem jsem si všimla pohybu v protějším okně. Chris zrovna vylezl ze sprchy, soudě podle mokrých delších blond vlasů, kterými pohodil a voda se rozlétla okolo. Zrychlil se mi dech a srdce začalo bít mnohem více. 
Stoupla jsem si do stínu a pozorovala, co se děje. Párkrát prošel okolo okna jen v ručníku okolo pasu, takže jsem dobře viděla jeho svalnaté paže a hruď. 
Představila jsem si, jaké by to bylo, kdyby se jeho ruce ovinuly kolem mých boků, cítit tu jistotu a sílu objetí a naráz mi v mysli vytanula ona vůně santalového dřeva z chodby. Ze všeho nejvíc se mi zachtělo otevřít okno, rozpřáhnout ruce a zvolat do celého světa, že chci, aby byl celý můj.




Žádné komentáře:

Okomentovat