23. března 2021

Atmosféra Londýna - napsal Štěpán Klega

S návštěvou Londýna budu mít navždy spojené dvě události. Těsně před vypuknutím pandemie covidu v Česku a na Slovensku. Když pominu samotnou návštěvu Londýna, ke které se ještě vrátím, v její souvislosti se mi asi navždy vryjí do paměti dvě věci. Zdravotníci na Bratislavském letišti, kteří nám po příletu jako v zásadě prvním lidem v republice měřili teplotu, protože celá pandemie byla v zárodku, a ještě se nevědělo, co a jak bude. A druhá určitě ta, že po přepnutí telefonu z letového režimu, mi na mobilu začaly vyskakovat zprávy o smrti mého kamaráda, který se zabil v autě, když naboural do hasičského auta, které zasahovalo u jiné bouračky.

A pak samozřejmě Londýn. Pro mě se jednalo o jeho první návštěvu, a musím říct, že jsem byl nadšen. Jsem víc městský typ, a vždy se raději půjdu projít po zajímavém městě, na památky, zajímavé architektonické stavby a uličky, které mají svou specifickou atmosféru, než se jít dívat na stromy do parku. Londýn člověk samozřejmě částečně zná (nebo si myslí, že zná) z nejrůznějších filmů, namátkou Láska nebeská, Nottigh Hill, a další. Ale projít se po ikonických místech, to je věc úplně jiná. Ačkoliv se přiznám, že můj největší zážitek dokonce nebyla návštěva slavného British musea, možnost vidět zblízka ikonický Buckhinghamský palác, který si každý umí představit se záplavami kytek po smrti Diany, nebo s nadšenými davy při příležitosti královské svatby či vyhlídka na Londýn ze Sky Garden, nýbrž návštěva zápasu mého oblíbeného fotbalového klubu Arsenal FC.

Celý výlet byl dárek k mým narozeninám a jako hlavní událost měl být zápas a následná prohlídka stadionu. Myslím, že je možné přenést atmosféru ulic, míst a měst do filmů a klipů, člověk si umí představit, jak by na něj daná místa zapůsobila. O atmosféře na stadionech se často mluví jako ohlušující, bouřlivé nebo dokonce elektrizující. Tato atmosféra se dá však těžko popsat slovy tak, aby se dala přenést a reprodukovat. To byl také jeden z důvodů, proč mi tato návštěva tak uvízla v paměti. Jsou věci, které si člověk může z cest dovézt – fotky, upomínkové předměty atd. ale to co tam prožil a cítil, to je pouze jeho a nikdy to nemůže ztratit nebo si nechat vzít. Arsenalu fandím, už přes 10 let, a za svůj život jsem byl již na mnohých fotbalových zápasech. Přesto se ani jeden z nich nedá srovnat s tím, co jsem prožil onoho sobotního odpoledne na Emirates Stadium v Londýně. Atmosféra byla elektrizující, vtahující a strhla by i člověka, který by se tam octil náhodou. Bouřlivá atmosféra davu na stadionu během zápasu byla neskutečná.

Mnohem větší a silnější zážitek pro mě ale byl, když jsme druhý den po zápase měli možnost projít si prohlídkovou tour po stadionu, zajít do šaten, do předzápasové kanceláře manažera, vidět trofeje a historii klubu.

Vidět místa, o kterých člověk do té doby jen četl na internetu, představovat si, kolik významných fotbalistů těmi chodbami chodilo a vidět historii celého klubu takto a jednom místě, to bylo nepopsatelné. Přestávám se o to tedy snažit, a vracím se do vzpomínek na ten den.


Žádné komentáře:

Okomentovat