22. října 2020

Dobrý skutek knihomola - napsala Míša Čápová

Právě odbyla pátá, ruce knihovnice naposledy kontrolují zamčené dveře malého antikvariátu a pro našeho hrdinu začíná další noc snů. Rychle. Tolik možností, tolik titulů a má na to jen pár hodin. Letí do skladu, kde se před ním otevírá chrám slasti a obžerství. 
„Hřích sám o sobě, ale čert ho vem, hlavně, že bude dobře,“ mumlá si do ticha potemnělé místnosti.
Od včerejška má rozkousanou jednu šedivou bichli vzadu ve spodní polici. Vyhlédnul si ji o minulých Vánocích, ale netroufal si na ni. Věděl, že to pro něj bude velké sousto. Zatuchlá, objemná, radost pohledět. 
Kusadla už začínají chroupat, a zatímco se zadní nožičky ještě urputně škrábou po zaprášených stránkách, přední jsou již bezpečně zaryté do tlejícího papíru.
„Je to makačka, to vám povim. Ale škoda to tu nechat bejt. Než máma odlítla na skládku, říkala, že je to ňákej Marxismus Leninismus. Byla sečtělá, to se musí nechat. Co ta toho sežrala.“
Náš malý brouček, říkejme mu třeba knihomol, je teprve na začátku své cesty. Prokousal se pár výtisky Kapitálu, má za sebou Marxistickou filosofii, a jak vidno, nejspíš u Leninismu neskončí. Je to bojovník a dravec.
„Dílo asi nic moc, dlouhý léta si to nikdo nekoupil. Aspoň se jim tu uvolní místo. Jsme vlastně takový přírodní uklízečky.“ 
Mezi jednotlivými sousty vypouští do světa jedno moudro za druhým. Noc se krátí, poslední list je na dohled.
„Jen bacha na ten druhej svazek, nebezpečně se kejve.“
Bum prásk, Marxismus je minulostí, knihomol na pravdě pekelné.

Poučení: Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.

Žádné komentáře:

Okomentovat