22. září 2020

Torzo - napsal Jakub Hlaváček



Michaela Sedláčková
„Pěkné… ano, moc pěkné! Ukaž se,“ posunuji prst po display svého upatlaného tabletu. Líbí se mi to, propadat v představách do náručí rozkoše. Té rozkoše a vášně, kterou může zažít chlap s ženou. Do dimenze, ve které se zastavuje čas a ve stejné vteřině se řítí rychlostí světla.
„Co to zase děláš! Já se z tebe zblázním!“ vstupuje do mého okouzlení rozčílená máma. Přistihla mě in flagranti. 
„Mámo!“ zvládnu ze sebe vydat jen hlásku, krk se mi svírá studem. Ale proč…? Chci s ní diskutovat! Nech už mě mluvit, mluvit o přirozenosti lidí, o normálnosti. Mé nitro řve, ale nikdo mi nerozumí, žádná se mnou nechce objímat… 
Jsem od krku dolů ochrnutý. Jsem uvězněný v lidském torzu. 


Žádné komentáře:

Okomentovat