28. září 2020

Rybka a neplavec - napsala Jana Čepičková

Na mořském dně strhl povyk. Drobná rybka se posmívala malému, přisedlému, chapadlovitému stvoření: „Neumí plavááát, neumí plaváát!“
Malý chapadlák si jen povzdechl: To už je třetí tenhle týden, co na tom pořád ty ryby mají, tak neumím plavat a co?
Na druhý den se však stalo něco podivného…
„Pomoc! Pomoc! Někdo mě odlepil ode dna!“ hned poránu takhle těkala ze strany na stranu po volném oceánu nová mladá medúzka, bývalý přisedlý polyp.

„Když zvládne plavat nějaká prťavá ryba, tak já taky“ a pomaličku polehoučku začala zkoušet jedno tempo za druhým.
Tou dobou už se zlomyslná rybka zase posmívala, tentokrát korálu. Ten už měl na krajíčku, když se kolem rybky najednou začalo mrskat jedno chapadlo a hned za ním druhé, až se ocitla v pasti, jedno ji žahlo a ona se do něj zamotala. Marně sebou škubala a nadávala: „Co si to dovoluješ?! Já jsem nejlepší plavec v oceánu! Nikdo mě nemůže zastavit!“ Pak ji jed začal paralyzovat a medúza se s ní pustila napříč oceánem. Proplouvala útesy, vznášela se ve vodním sloupci, dokud se rybka nepřestala zmítat úplně.
Pak ji spustila na dno. Novopečená medúzka jen elegantně zakroužila nad jejím bezvládným tělíčkem a odplula.


Poučení: Neposmívej se malým a bezbranným, nikdy nevíš, co z nich vyroste.



Vývoj medúzy z polypu






















































































Původní verze
Rybka a neplavec
Jednoho dne se na mořském dně strhl povyk. Drobná rybka se posmívala malému, přisedlému, chapadlovitému stvoření: „Neumí plavááát, neumí plaváát, žije v oceánu a neumí plaváát!“ Až to rybku omrzelo a šla si hledat jinou zábavu. Malý chapadlák si jen povzdechl, to už je třetí tenhle týden, co na tom pořád ty ryby mají, tak neumím plavat a co?
„Nu což, dneska to ještě vydržím, ale zítra, zítra už jí dám co proto“ sliboval si ještě v polospánku. Na druhý den se však stalo něco podivného… „Pomoc! Pomoc! Někdo mě odlepil ode dna!“ hned poránu takhle těkala ze strany na stranu po volném oceánu nová mladá medúzka, bývalý přisedlý polyp. „Když zvládne plavat nějaká prťavá ryba, tak já taky“ a pomaličku polehoučku začala střídat jedno chapadlo za druhým, jak si myslela, že asi medúzy plavají.
O kus dál už se měla co nevidět odehrát významná událost pro každou mladou rybu „A teď levou ploutví dopředu, hned po ní zase pravou“ trpělivě učila své mladé. „Musíte se snažit, ať nedopadnete jako nějací neplavající mořští neumětelové“ pokračovala, aniž by si všimla, že ji náhle, rychle a elegentně obklopila skoro neviditelná záclona z chapadel. Až ji jedno žahlo a ona se do něj zamotala. Marně sebou škubala, nadávala: „Co si to dovoluješ?! Já jsem nejlepší plavec v oceánu! Nikdo mě nemůže zastavit!“ až ji jed začal paralyzovat a medúza se s ní pustila napříč oceánem. Proplouvala útesy, vznášela se ve vodním sloupci, dokud se rybka nepřestala zmítat úplně.
Pak ji spustila na dno, kam přistála jako pytel brambor. Novopečená medúzka jen elegantně zakroužila nad jejím bezvládným tělíčkem a odplula.

A ponaučení? Neposmívej se malým a bezbranným, nikdy nevíš, co z nich vyroste.

Žádné komentáře:

Okomentovat