15. září 2020

Kolej života - napsal Martin Tomášek

Představují si svět jako velké zastřešené nádraží s tisícem kolejí jménem život a lidi jako miliony vlaků, které po těch kolejích jezdí.
Každá kolej má několik zastávek: dětství, škola, maturita, svatba, dítě, práce a pak konečná stanice smrt.
Jenže málokterý z těchto zdánlivě bezstarostných, vesele si pískajících a kouřících vlaků tuší, že existuje i menší a chudší nádraží s méně výkonnými vlaky, které sice taky jedou po kolejích života, ale – na rozdíl od těch prvních – jsou tady životní zastávky jen ve snovém oparu.

I tady každý vlak najede na životní trať s podobnými cíli jako vlaky na prvním nádraží. Jenže zdejší lokomotivy mají poruchu z výroby (špatně táhne komín, drhne kolo či chybí šroubek), a tak jsou jejich cílové stanice v mlze. Není totiž nikdy jasné, zda se jim podaří někam dojet... i když se snaží, co mohou, aby těm druhým ukázaly,  co všechno dokážou taky.
I můj vlak má pár mlžných zastávek, nad kterými, doufám, se ta mlha rozpustí dřív, než můj stroj dojede na konečnou. Teď brzdí před stanici vydání knihy. První významná zastávka po třiceti sedmi letech života...


























































Představují si svět jako velké zastřešené nádraží s tisícem kolejí jménem život a lidi jako miliony vlaků, které po těch kolejích jezdí.
Každá kolej má několik zastávek: dětství, základní škola, střední, maturita, svatba, dítě a pak konečná stanice smrt.
Jenže málokterý z těchto zdánlivě bezstarostných, vesele si pískajících a kouřících vlaků tuší, že existuje i menší a chudší nádraží s méně výkonnými vlaky, které sice taky jedou po kolejích života, ale - na rozdíl od těch prvních - jsou tady životní zastávky jen ve snovém oparu.
I tady každý vlak najede na životní trať s podobnými cíli jako na prvním nádraží. Jenže zdejší vlaky mají poruchu z výroby, a tak jsou jejich cílové stanice v mlze. Není totiž nikdy jasné, zda se jim podaří někam dojet... i když se snaží, co mohou, aby těm druhým ukázaly,  co všechno dokážou taky.

Některému vlaku špatné táhne komín, jinému drhne kolo nebo chybí šroubek. Ale jsou tu i takové stroje, kterým na první pohled nic nechybí, jsou schopné dojet, téměř až na konečnou stejně jako na prvním nádraží. Ty rozdíly mezi jednotlivými stroji, jsou, ale velké. Některé to dotáhnou, od narození, přes normální školu, nebo školu pomocnou, až k práci v call centru, či kavárně. Máte li hodně velké štěstí, tak některý z vlaků dojede do stanice přítelkyně. Při při super štěstí to některý vlak dotáhne až k svatbě. Takových je tu opravdu hodně málo.
I můj vlak, zde má pár mlžných zastávek, nad, kterými doufám, že se ta mlha rozpustí, dřív, než můj stroj dojede na konečnou.
Teď brzdí před stanici vydání knihy. První významná zastávka po třiceti sedmi letech života. Moje zastávky na mé koleji jsou.
Napsát knihu.
Jet na zápasy svých oblíbených týmů, anglického a českého.
Mít přítelkyni, nejlépe s dítětem, protože vlastní nikdy mít nebudu.
Jet na Island, nebo do Kanady, kvůli přírodě.
Jestli se mi nepodaří najít spřízněnou duši, tak umřít mimo tento divně hektický svět v klášteře.
Tak uvidíme, jestli můj vlak života zůstane stát před první Stanici, nebo se mu podaří ještě nějakou projet, rozpustit u ni snový opar, a proměnit ji v reálnou zastávku, ještě dřív než dojede na konečnou nebo ne….

Žádné komentáře:

Okomentovat