27. srpna 2020

Kritika jako dar – někdy jen pro otrlé - napsal Pavel Pulkráb

Absolvoval jsem kurz kreativního psaní. Řekl jsem si, že když píšu a mám tu drzost to i zveřejňovat, měl bych něco udělat proto, aby čtenáři netrpěli mými základními chybami. Přihlásil jsem se do kurzu, který pořádá ČTK. Považuji tu instituci za seriózní. Ještě do její rady nebyli dotlačení podobné typy jako do rady České televize, například.
Kurz vedla známá školitelka a spisovatelka Dana Emingerová. Navíc mi ho doporučila naše kolegyňka Ire, která v ČTK pracuje.



Domácí úkol
Začalo to už dříve. Měli jsme za domácí úkol kreativně napsat text v rozsahu cca A4. Na výběr byla dvě témata. Přirozená lenost mě pokoušela, abych vybral něco ze svých článků na fine50. Nakonec zvítězila morálka a napsal jsem krátkou povídku.
Kurz začal nevinně. Dana vyprávěla o Arnoštu Lustigovi, který školil ji. Četla svoje a jeho texty, aby nás uvedla do problému. Některé věci už rovnou komentovala. Jak ano a jak ne. Sekundoval jí Jirka Chrást, což je ředitel Akademie ČTK. A zkušený novinář.

Hurá na ně
A pak to začalo. Postupně každý z nás přečetl svůj text. Ostatní účastníci kurzu (7 lidí) následně přednesený text rozebrali na prvočinitele, okomentovali a zkritizovali. Poslední slovo měla Dana s Jirkou. Vzpomněl jsem si na svůj dřívější text (Kritika jako dar)
Každý z nás si připadal jako nahý a dozvídal se reakce typu:
•ten úvod, co Ti dal asi nejvíc práce, jsi tak vůbec dávat neměl. Je úplně špatně
•máš strašně složitá a šroubovaná souvětí a nakonec jim není vůbec rozumět
•po pěti větách jsem málem usnul, hrozná nuda
•ty obraty jsou strašně složité
•prosím Tě, kdo Ti poradil napsat............ Slyšíš jaká je to blbost?
•příběh by to byl vcelku vtipný, ale proč z toho děláš “umění”. Piš jak Ti zobák narost´
•to, co píšeš o té slečně, je tak přeslazený, že to je až nestravitelný
•čeština trpí

Ohlasy účastníků
Mohlo by se zdát, že některé reakce byly zbytečně drsné, nebo nekonstruktivní. Dana s Jirkou ale vždy jasně a srozumitelně vysvětlili, proč něco kritizují a vždy uvedli i několik příkladů, jak text upravit a přestylizovat. Takže kritika někdy drsná, ale věcná, pomáhající a řešící problém.


Hlavně jednoduše
Většinou to bylo o tom, že méně je více. Máme tendence vše zbytečně složitě a mnohoslovně vysvětlovat. Nejen písemně. Lidé tak i mluví. Naprosto jednoduché věci vysvětlují, jako kdyby popisovali fungování jaderné elektrárny. Navíc používají opakovaně slovní ucpávky. Z mých opravdu oblíbených uvedu: prostě, vlastně a jakoby (Ty vole jakoby).
Kurz bych doporučil každému, kdo má zájem kultivovat svůj písemný projev. A nemusí být zrovna spisovatel nebo blogger. Kurz prospěje i pro běžnou pracovní komunikaci. Pro mě byl navíc uvědoměním si mých rezerv i v běžné konverzaci a mluvě.
Můj text po Danou doporučených úpravách najdete v případě zájmu na webu Psaní podle Lustiga.
Navíc jsem po absolvování kurzu lépe připraven na kritiku mých textů. Takže vážení: “Pusťte se do mě!”


Milý Pavle,
využívám Tvé výzvy. Vzhledem k tomu, že už Aristoteles říkal, že "literární pravda musí být pravdivější než pravda", zhostil ses tématu brilantně. Skvělá satira a nadsázka...  Bezvadně se mi Tvůj blog čte. A o to při psaní jde. 
Ale teď pozor! Kritika se nikdy nesmí dávat způsobem, jak ji popisuješ: i lektor musí říkat svůj názor za sebe. Je rozdíl, když řekneš:
"To je úplně blbě." a "Na mě to působí blbě."
"Co píšeš té slečně je přeslazený." a "Já to mu, co píšeš té slečně, nevěřím, na mě je to moc přeslazený..." apod.
Když tohle jednoduché pravidlo nedodržíš, je upřímná zpětná vazba kontraproduktivní. Lidi by odcházeli zničení a demotivovaní, nikoliv nadšení jako Ty. A Tvůj kolega by do ohlasů nikdy nenapsal: "Zvýšilo se mi sebevědomí..." A o to jde zase při výuce psaní. 
😊
Dana


Žádné komentáře:

Okomentovat