Nezměnitelná osudovost bytí - napsala Pavla Říhová

Zase víkend. Běhám se smetákem a prachovkou po baráku. Bože, to je binec. Umýt nádobí, uklidit, dát prát prádlo. A ta linka je upatlaná až běda. Vynést mrtvou myš, kterou kocour strategicky umístil pod stůl. Nalíčit pastičku na živou, co vypustil v pracovně. Prádlo je vyprané, pověsit. Sebrat jahody. Ten záhon by potřeboval vyplít. Ještě převléct peřiny.
 A kruci, nestihla jsem dojet nakoupit. Oběd bude jen rychlovka, víc nedám, ale uvnitř bublá hrdost, co jsem všechno zvládla.
Dělám si kafe.

Kocour řve, v misce není žrádlo.
Vchází on: „Mám hlad, co bude k obědu?"
"Budou špagety, na víc jsem neměla čas.“
 Zvednuté obočí: „Špagety? A cos tu celé dopoledne dělala?“
Když si myslíte, že někdo všimne vaší práce, jste vedle jako jedle.

Poučení:  Nositelům chromozomu Y jde vždycky hlavně o žrádlo.