22. dubna 2020

Jak se bezdomovec Franta zbavil lenosti - napsal Štěpán Lipus

Bezdomovec Franta byl bezdomovec jako každý jiný. Bydlel v rozpadlé chatrči na okraji města Kopcov, jedl dvakrát denně, pil krabicové víno a byl ukrutně lenivý.
Jednoho dne se Franta probudil ve své rozpadlé chatrči a vydal se na svou běžnou obchůzku odpadkových košů, aby si obstaral něco k snídani. Avšak co to nevidí? Všichni obyvatelé Kopcova na něj vrhají nevraživé pohledy a mají na ústech prapodivné roušky.
„Co se to děje, to smrdím tak hrozně?“ pomyslel si Franta a zrovna vytáhl z popelnice svou oblíbenou bagetu s plísňovým sýrem.
Zrovna když se chtěl zakousnout do svého úlovku, objevil se pan policajt Stýblo.

Pan policajt Stýblo měl na sobě taky tu prapodivnou roušku a šel rázným krokem k Frantovi.
„Ale, ale, ale. Copak to tu vidím. Koledujete si o pokutu Františku!“ pohrozil svým obuškem pan policajt Stýblo.
Frantu to polekalo
„Čeho jsem se dopustil špatného pane policajt?“
„Musíte mít roušku, od dnešního dne to přikazuje zákon!“
Bezdomovec Franta se rozpačitě podrbal na čele a radši utekl zpátky do své chatrče.
„No jo, jenže co teď? Co si bez roušky počnu?“ pomyslel si smutný bezdomovec Franta.
Jenže jelikož byl bezdomovec Franta chytrá hlava a bezdomovcem byl spíš, protože byl velice líný, napadl ho skvělý nápad. Uvědomil si totiž, že ve sklepě jeho rozpadlé chatrče pod hustou sítí pavučin rezaví jeden prastarý šicí stroj, na kterém si kdysi zašíval své roztrhané oblečení. Ale jelikož byl opravdu velice líný, na šití se po krátké době vykašlal.
Vydal se tedy do temného sklepení, a aby si dodal trochu kuráže, vzal si s sebou krabicové víno a svíčku.
Když se přes husté pavoučí sítě prodral k šicímu stroji, neváhal a dal se do šití.
Franta se chtěl pustit do prvního stehu na jeho novou roušku, avšak stroj ne a ne šít.
„To mi byl čert dlužen!“ rozzlobil se Franta a vztekle udeřil do šicího stroje. V tu ránu se stroj rozjel. Franta se zaradoval a ušil svou roušku. Když však chtěl stroj zastavit, nešlo to.
Řekl si tedy, že si ušije rezervní roušku. Po rezervní roušce ušil ještě rezervní v případě, že by ztratil první rezervní. Netrvalo dlouho a Franta měl kolem sebe několik hromádek ušitých roušek. Spokojeně z nich smetl pavouky a vydal se na kopcovské náměstí pochlubit se svým kamarádům - bezdomovci Alešovi a bezdomovci Karlovi.
Aleš ani Karel samozřejmě roušky neměli, a tak každému jednu dal. Komu rouška chyběla, toho obdaroval. Zanedlouho měl všechny roušky rozdané a spokojeně se vracel do chatrče.
Konečně je za hrdinu. Konečně na něj lidé koukají zase mile. Konečně ho zase něco v životě baví. Hurááá.
A tak se z bezdomovce Franty stal přední kopcovský krejčí. Koupil si nový domek, auto i pejska a pan policajt Stýblo byl rád, že už Frantu nemusí napomínat.
Teď si k němu dokonce může chodit i pro novou policejní uniformu.

Žádné komentáře:

Okomentovat