12. března 2020

Přehazovačka - napsala Zdena Součková


Tak strašně miluju ten pocit, když zaboříš prsty do tmavých, hustých, vlnitých a hrubých mužských vlasů. On se k tobě přiblíží, dole na tváři se mu trošku nakrabatí kůže, jak nakloní hlavu, aby tě mohl políbit....
„Podívej, už ho máš tady,“ směje se kamarádka a dívá se ke dveřím. Ani se nemusím otáčet, za chvíli bude neomylně u mě.
„Slečno, smím prosit?“

Nejraději bych prorostla židlí a zmizela v podlaze. Samozřejmě – hrubým odhadem 60kg, 160centimetrů, pohled suveréna. Tesilové kalhoty s pukama, červený hřebínek decentně vykukuje ze zadní kapsy. Košile zapnutá až do posledního knoflíčku. To mě obzvlášť deprimuje, špatně se mi dýchá, jen když to vidím. A bonbónek nakonec – mastné vlasy pečlivě ulíznuté do přehazovačky kolem celé hlavy.
Co já, osude, dělám špatně, že mi pořád posíláš toto...?!
Místo uhrančivého hromotluka s vlnitýma vlasama, který by se ke mně naklonil, dole na tváři...
Diskrétní zakašlání mě vrací do reality. V tom snění ani nevnímám, jak jsem se zvedla od stolu a kráčím, no spíš se vleču, na taneční parket.
Proč to vlastně dělám? Není jediného večírku, jediné zábavy, abych se neocitla ve spárech nějaké přehazovačky. Nejde jen o ten vzhled. Jejich společným znakem je i jakási prostoduchá nabubřelost, jako by si byli všichni podobní nejen zvenku, ale i zevnitř hlavy.
Ten minulej byl aspoň chytrej a byla s ním zábava.
Ovšem tenkrát jsem si to pokazila sama. Šli jsme jednou k vodě, příjemné letní odpoledne, drželi jsme se za ruce, vypadalo to nadějně. Ve stínu lesa se ke mně naklonil, dole na tváři se mu mírně nakrabatila kůže a přiblížil se k mým rtům.
Celá rozechvělá jsem mu zajela prsty do vlasů a stop.
Jako když se škrčením někdo odstrčí jehlu z gramofonové desky, zrovna když hraje Nazareth svoje Love Hurts.
Teď se pro změnu nakrabatila kůže na celém těle mně, dodnes doufám, že to nebylo vidět.
„Nepůjdeme si radši zaplavat?“ couvám rychle z trapasu.
Dovádíme chvíli ve vodě, ale kouzlo okamžiku už se nevrací. Začíná se šeřit. Naklání ke mně hlavu, dole na tváři se mu trošku nakrabatí kůže... Vtom se o mě otřel chuchvalec nějakých mokrých chlupů.  Přehazovačka!
Zděšeně jsem vykřikla a pádila z vody.
 Zachránit už se to nedalo. Ale nevadí...
ON jednou přijde. Nakloní se ke mně, dole na tváři se mu trošku nakrabatí kůže a moje prsty dychtivě zajedou do jeho vlasů...

1 komentář: