8. února 2020

Moudrost trilobita - napsala Dana Emingerová

Dostala jsem za úkol naučit vědce srozumitelně psát, aby mohli poutavěji popularizovat své obory. Když jsem vstoupila do učebny, někteří na mě vrhali přímo vražedné pohledy. Jiní mezi sebou uštěpačně pronášeli tak, abych to slyšela: „Kolego, neumíme psát, že? A kdo tedy stvořil všechny ty knihy za našimi zády?“ kývali k akademické knihovničce.
Srážka našich dvou světů propukla naplno, když se představovali: „Já jsem kurátor sbírky bezobratlých, prvohory.“
„Já jsem plži-mlži, třetihory.“
„Plži-mlži, čtvtohory.“
„Plži-mlži, druhohory.“
„Já jsem hlavonožci...“

Koutky úst mi začaly cukat.
„Které hory?“ zeptala jsem se věcně.
Učenec řekl: „Současnost.“
„A já jsem trilobit,“ zasmál se poslední a dodal: „Docela rád se něčemu přiučím.“
Ledy byly prolomeny...

Poučení: Se stářím přichází moudrost.

Žádné komentáře:

Okomentovat